Month: November 2022

Humor … každý víme, co humor je, vyprávění vtipů bývalo součástí různých setkání … smích je zdravý pro tělo i duši … v dobách, kdy patrně nikdo netušil, že padne železná opona, mi humor pomáhal přežít totalitu … předpokládám, že humor mým rodičům pomohl přežít nejen totalitu, ale i druhou světovou.

Ale přestože “všichni” buď víme, co je humor nebo si umíme jeho definici vyhledat, nechápeme ho “všichni” stejně a satira i z novinařiny postupně mizí.

Jeden typ nedorozumění je pochopitelný. V průběhu života se přestěhujeme do země s úředním jazykem jiným než je náš rodný a je v našem zájmu se jazyk dané země (na)učit. Naše budoucí dokonalost komunikace závisí na věku v době přestěhování – nejrychleji se učí děti, i jejich výslovnost se blíží výslovnosti rodilých mluvčích. U starších lidí záleží na motivaci. Například já jsem se německy začala učit až ve 37mi letech, kdy jsme se na rok a půl přestěhovali do Německa. Tehdy jsem byla na mateřské dovolené a volný čas jsem využila k dovzdělá(vá)ní.

Druhý typ nedorozumění vychází z odlišných životních zkušeností. Tedy i když máme stejnou národnost a stejný rodný jazyk, budeme mít rozdílné životní zkušenosti podle doby, do které jsme se narodili. Pochopitelně záleží i na dalších faktorech, ale často je zdůrazňován termín “byla jiná doba”. Jistě, vždycky je jiná doba, časy se mění. Jen si myslím, že velmi záleží i na tom, v jakém věku danou dobu prožíváte. Pořizujete-li si děti, nevíte, v které době budou ony prožívat svou pubertu, kdy a kde se osamostatní.

Vrátím se k úvaze jazykové. Moji rodiče se naučili německy proto, že byli mladí v době druhé světové války a Čechy byly součástí Protektorátu Čechy a Morava. Já se učila francouzsky, ale nemohla si Francii svobodně procestovat, povinně jsem se učila rusky, ale nedomluvila bych se, komunikovat německy a anglicky jsem se naučila až díky několika letům v zahraničí, kde bylo důležité se domluvit. Nepotřebovala jsem znát gramatické poučky, souslednost časovou a další teorii důležitou pro lingvisty, ale ne pro “normálního” člověka, který by si občas rád popovídal se sousedem (sousedy, pokud jich má víc ;-)).

Z mého pohledu je velmi nerozumné “hodnotit” lidi jen podle vzhledu. Na čele nemáme napsaný celý životopis. Mé hlášky jsou ze Saturnina, Cimrmana, Vodňanského a Skoumala … pochopitelně Voskovce a Wericha či Wericha a Horníčka. …

Prosím, komunikujme, ptejme se, vzdělávejme se … občas se můžeme učit i od dětí. Já mám to štěstí, že se i jazykově můžu přiučit od svých dětí a vnoučat.

Did you recently asked someone “Where did you get the information from?”? And was the answer to your question “The Internet.”?

… but the internet is “only” a global system of interconnected computer networks that enable to store the information. Information itself is entered by people, in many languages, some by experts in their field of expertise, some by “experts in everything”. This means that not all information are correct and/or precise.

The other day I asked “uncle Google” when the full moon will be in November 2022 (I asked before the date). One of the websites stated “v pátek 8.listopadu 2022” (Friday the 8th November 2022). So I got the information, just the 8th November 2022 was not Friday, but Tuesday. So should I trust the internet in everything?

OK, it may seem silly in this case. No-one was harmed or offended (I hope). I was confused for a while, it was probably a typo or someone used copy & paste and forgot to read it after himself. After all, we all make mistakes.

But should it become a new “norm” not reading what we wrote? In the by internet interconnected world such “mistakes” may confuse everyone who has the internet connection. And it is a lot. People from different backgrounds, native speakers of different languages, of different ages, beliefs … different past. We should be cooperating to solve bigger global issues and we don’t understand each other? What more, sometimes we even don’t want to hear other peoples opinion. Including me.

Having said that, I would still advocate the notion “respect and be respected”. We can learn from one another if we start to listen to each other and ask “why?” … the question, we may have hated as parents needing to answer all silly questions to our kids, but may be missing after the kids stopped asking and went on with their own lives.

Starting at certain age one usually draws an imaginary line behind the past so far. This process can involve going through the photos and other “stuff”, but sometimes all you have are memories. The thought that can be unimaginable to some, especially young people, is/was completely normal to the generation of my parents …

Why? Well, because everything was “retro” at that time.

My father was born in the year when Titanic sank, my mother twelve years later. They met after the WWII and got married in the year of Communist Coup in Czechoslovakia, we sisters were born in the times of political processes …

To understand my essay you – first of all – need to be interested. Then you may know the year of Titanic disaster (knowing only the film won’t help much), must count to at least 24 … from school you may know when WWII happened, the rest may be blurred. Even in Czechoslovakia we weren’t taught about “Communist Coup”, but about sort-of victory of the working class (I love English “sort-of” or “-ish”). My parents were young in the WWII, obliged to learn German, I learned basic Russian in school behind the Iron Curtain, not enough to understand it now. I lost the interest after August 1968. …

I’ve learned a bit of German after we moved to Germany for about one and half year thanks to the fall of Iron Curtain (stayed about four and half), a bit more English after we moved to England for initial three years. I stayed in England for about 15 years. Although I never had the intention to emigrate, coming back “home” after 20 years feels like returning from emigration. The time didn’t stop – neither here, nor there.

That’s the life … which is what happens to you while you are busy making other plans … according to a quote from John Lennon.

I just spent great few autumn weeks back in England. Being a bit older I acquired a new “talking t-shirt” with a note “I don’t want to, I don’t have to, you can’t make me, I’M RETIRED … do it yourself”. With a little change everyone could use it, just cross “RE” in “RETIRED”.