Month: August 2023

Život máme každý jen jeden …

… to přece ví každý, můžete namítnout. Jenže každý si to neuvědomuje. Miminům to ještě nedochází, batolata objevují svět ochutnáváním všeho, co jim přijde do ruky, aniž by přemýšlela odkud kam v životě směřují … pak přijde předškolní věk, školní věk … “tunel” puberty … všechna životní stádia jsou na internetu popsaná experty v mnoha jazycích. Kdyby náhodou popis ve “vašem” jazyce chyběl, můžete použít překladač Googlu nebo jiný, pokud jste si na něj zvykli.

Puberta je skutečně takový “tunel”. Na jednom konci do něho vstupuje dítě a na druhém vychází dospělý člověk. Možná ještě nemá ujasněné všechno, co bude v životě potřebovat, ale to ani mít nemůže. Nikdo neví, co se stane zítra, natož, co bude za 20 let. To se dovídáme až za těch 20 let a jediné, co se pak dá změnit, je hodnocení, či rozdělení na to, co se stalo “díky” a co “kvůli” události předešlé.

Slovo “puberťák” je často vnímáno negativně. Rodiče se často ptají, jak přežít pubertu svého dítěte. Málokdo si ale uvědomí, že i oni sami pubertou museli projít, když se stali rodiči …

Samozřejmě, jako každé pravidlo, má i takto “mnou vnímané” pravidlo, své výjimky. Záleží na úhlu pohledu, dosavadních zkušenostech, vzdělání … a ochotě se i nadále učit. Říká se, že “učený z nebe nespadl”, tak proč se bojíme ptát a diskutovat? Proč věříme “svému” stereotypnímu vnímání, když “ti druzí” do “teď a tady” žili “jinak či jinde”?

“Jinak” nemusí znamenat lépe nebo hůře, ale byly doby, kdy lidé dávali svůj život v sázku proto, aby mohli žít “jinde”. Přečtěte si Příběhy železné opony sestavené Luďkem Navarou. Ani já netušila, co se v Československu dělo, přestože jsem v něm žila, studovala, pracovala, pořídila si rodinu a až po roce 1989 doháněla jazykové znalosti … až když jsem se potřebovala domluvit v zemích, kde se česky učí málokdo.

“Teď a tady” (25.8.2023, Skalka u Nové Bystřice) žiji svou přítomnost v souladu s přírodou a svým tělem. “Tady” se už nezmění, jen to “teď” se posouvá … ale to už by bylo téma na samostatný esej.

Kdysi kdesi jsem psala o důležitosti zjišťovacích otázek. Patrně na některém blogu na internetu 😉

Otázka “Proč?” přivádí mnohého rodiče k šílenství, když je jeho dítě ve věku kolem tří let a snaží se pochopit svět kolem sebe. Když dítě odroste, přestane se ptát. Někdy to ale není proto, že už všechno ví. Často je to proto, že “starší a moudřejší” nemají na jeho otázky trpělivost anebo na některé otázky sami neznají odpověď. Dalším důvodem mohou být návyky z minulosti. Slovo “slušnost” mělo v 60. a 70.letech v Československu jiný význam než dnes v České republice … a patrně už tehdy mělo v demokratickém západním světě. Tehdejší “naše” “slušnost” by se dala popsat jako “nemluv a šoupej nožičkama, když se baví dospělí”.

Schopnost ptát se a komunikovat je ale důležitá v každém věku a v každé době. Já byla ráda, když padla Železná opona a otevřela se možnost svobodně cestovat na Západ a ověřit si mýtus o černobílém světě. Ve školách nám bylo vštěpováno, že Západ je špatný a Východ dobrý. Pak k nám v roce 1968 přijely armády bratrských zemí RVHP (Rada Vzájemné Hospodářské Pomoci) a bylo po iluzi. V té době jsme bydleli kousek od Václavského náměstí a budovy Československého rozhlasu. Bylo mi 13, blbý věk na pochopení, co se děje, když jsem po návratu z Krkonoš viděla postřílené Národní muzeum a tanky – jeden namířený na budovu rozhlasu a druhý na naší školu. Mým rodičům se patrně vybavila jejich puberta v době druhé světové války, podobně jako mně připomíná situace kolem války na Ukrajině moje pubertální období v době “normalizace” v Československu.

Je mi líto, že jsem se svých rodičů neptala, jak tu dobu prožívali oni. Po pádu Železné opony jsme se třemi dětmi odešli na rok a půl na zkušenou do Německa … nakonec jsem v zahraničí strávila 20 let, děti dostudovaly a osamostatnily se … a všichni jsme za tu dobu o 20 let zestárli. Mí rodiče těch dalších 20 let ani nepřežili.

Teď si nadávám, že jsem si nenašla čas a nepovídala si s nimi, dokud měli chuť si povídat.

A to je ten odstrašující příklad, který tu nabízím.

Já vím, že čas se vrátit nedá a svých vlastních rodičů se už na osobní prožitky a názory nezeptám, jen chci, aby “se to vědělo”. Životními etapami od dětství do stáří procházíme všichni a občas je vhodné se zeptat a něco nového se dozvědět, naučit. I od dětí, které se mnohem snadněji učí jazykům i jiným dovednostem, v dnešní době např. počítačovým.