Month: February 2024

Říká se, že jedině smrt je spravedlivá.

Ať se říká cokoliv, jednou zemřeme všichni. Liší se naše představy, které o ní máme … v závislosti na věku, máme-li se smrtí nebo s umíráním osobní zkušenost i jak se o ní ve společnosti hovoří, jestli vůbec.

Myslím, že by se o smrti hovořit mělo. Budoucí pozůstalí by měli mít možnost se s umíráním/smrtí blízkého člověka vyrovnat dřív než na pohřbu. Tam už je pozdě.

Říká se také “o mrtvých jen dobře”.

Inu, i to je občas problematické. Nikdo nejsme jen dobrý nebo špatný, ale jsem přesvědčená, že nás naši blízcí mají/měli rádi. Já se ke svým rodičům nedostala včas. Bydleli jsme dlouhodobě v zahraničí. Mrzí mě to, ale běh života nezměním. Snad mi odpustili. Stejně jsou pořád se mnou, nosím si je ve svém srdci s celou rodinou i přáteli, které mám/jsem měla ráda.

Kdo lže, ten krade a pak visí. Kdo lže, ten vždycky ublíží si.

Strýček Google našel tento citát v úryvku z knihy Manon Lescaut od Vítězslava Nezvala. Mně nezbývá než souhlasit. Citát jsem znala, zdroj ne. Vítězslav Nezval zemřel, když mi byly tři roky … podle Wikipedie. Tedy ve Wikipedii jsem zjistila, kdy VN zemřel a z letopočtu zjistila, kolik mi bylo.

Se lží je teď tak trochu problém. Lidé podezírají jiné lidi ze lži, aniž by se navzájem znali, případně aniž by si dopřáli čas k rozhovoru, ve kterém by si objasnili, co ten druhý svým vyjádřením myslel. Pak se snadno stane, že si nerozumí. Stručně to je vyjádřeno citátem:

Překládat ho nebudu, na to se hodí umělá inteligence a nějaký oblíbený překladač bude mít každý, kdo používá počítač a občas něco píše. Při psaní se hodí i oprava gramatiky, protože ne každého bavila ve škole čeština, nemluvě o cizincích, pro které je čeština druhým jazykem.

Ale zpět ke lži. Žijeme v době internetových obchodů. Každý z nich se musí nějak chránit, takže před objednávkou musí každý kupující odsouhlasit, že si “přečetl a pochopil” obchodní podmínky obchodu.

No, nevím. Znáte někoho, kdo si opravdu při každém nákupu podmínky přečte? A pokud si je přečte, kdo je opravdu pochopí? (prosím neodpovídat, mé otázky jsou pouze řečnické). Bez ohledu na to, že jsou obchodní podmínky většinou psány právníkem nebo minimálně člověkem s právnickým vzděláním, jsou většinou i dlouhé, nestandardní a nepochopitelné.

Samozřejmě si i já občas na internetu něco koupím, takže bohužel i já musím občas lhát. Živila jsem se výpočetní technikou … tedy ne, že bych jedla počítače, vydělávala jsem si programováním 😉

Provozuji samomluvu. Už zase.

Už zase sama se sebou mailem sdílím články, které mě na mobilu zaujmou, abych si je mohla znovu otevřít a někdy i přečíst celé. Pak se rozhoduji, co z nich sdílet s přáteli, českými, německými, anglickými i jinými. Pracovala jsem v mezinárodní instituci a bylo to inspirativní.

Články sdílím z různých důvodů radši na počítači. “Zabíjím” tak čas, když je venku “počasí, že by psa nevyhnal”. Teda ne, že bych u počítače vydržela celý den, se psem si zajdu si na procházku i když není slunečno. Taky si dávám hoďku, dvě pracovní terapie, ale den má 24 hodin a jako důchodkyně s vnoučaty daleko ten den musím vyplnit pro mě smysluplnou činností.

Štěstí, co je štěstí? znám z filmu Škola základ života z roku 1938. To se ve střední Evropě schylovalo k válce, později pojmenovaná jako Druhá světová válka a z původně “Velké války” v letech 1914-1918 se stala První světová válka. Teď jen všichni doufáme, že se z válek na Ukrajině a v Gaze nestane třetí světová.

Všichni?

Snad. Jen nemáme Jamese Bonda, Astérixe a Obélixe nebo aspoň kouzelné předměty z pohádky Tři veteráni (celý film je na YouTube, česky), aby strachem vyvolané emoce někdo přesměroval na společný zájem o budoucnost planety Země.

Nepředpokládám, že kdokoliv rozumí složitým mezinárodním strukturám tak, aby mohl vědět, jaká “blbost” může způsobit světovou katastrofu. Přesto si současní “mocní” snaží dokazovat, že mají “patent na rozum” a obyvatelstvo to odnáší. Copak neznají sérii dokumentů Abandoned Engineering o stavbách, kterými se chtěli chlubit dřívější “mocní”?

V české pohádce Šíleně smutná princezna by se našlo řešení. Kvůli blbosti rozpoutaná válka se na konci řeší osobním bojem generálů v ringu plném bahna. Jo, je to naivní představa, že by se něco takového mohlo uskutečnit mimo filmové plátno, ale hezká …

V reálném životě mě dnes potěšil článek v Guardianu o tom, že se generace narozená mezi rokem 1997 a 2012 vrací ke čtení papírových knih a do knihoven. Článek je v angličtině, ale ctrl-c, ctrl-v snad už zná každý a překladač Google taky. Tenhle článek si ale stejně přečte jen ten, kterého dané téma zajímá.

O vzdělávání se většinou mluví v souvislosti se školstvím, kterým každý z nás prochází v předškolním/školním/univerzitním věku. Vzdělávat bychom se ale měli i dál, pokud možno do konce vlastního života. Představa, že po celý život vystačíme s vědomostmi získanými ve škole, je mírně řečeno idealistická. Nehledě na to, že někteří dobu pro vzdělávání “propásli”, protože např. ve druhé světové válce byly české univerzity zavřené. 17.listopad Byl vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva roku 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí tragických událostí v období od 28.října do 17.listopadu 1939 v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava.

Diskuze k projektu o historii Ukrajiny a budoucnosti světa, kterou mi nabídl YouTube, je v angličtině. Doufám však, že případní zájemci o můj blog, umí i anglicky nebo znají aplikaci, která jim diskuzi přeloží. Pořád si myslím, že pro člověka je lepší znát i jiné jazyky než svůj rodný, ale v současném světě považuji za důležitější si porozumět, i když mluvíme jinou řečí.