(překlad / translation by https://translate.google.com/)
Nečekejte, až Vám Vaše tělo připomene, že nevydrží všechno. V době internetu se zdá, že je možné být většinu dne online. Jistě, poskytovatel internetu Vás omezovat nebude a spojení poskytne celodenní, pokud možno co nejrychlejší … pokud máte dost peněz, počítač je navíc Vaším pracovním prostředkem a práce je pro Vás zároveň zábavou. Žili jsme ale i bez internetu a není to tak dávno … dopisy se v té době psaly ručně a zájmena začínala velkým písmenem.
Don’t wait for your body to remind you that it can’t take everything. In the age of the internet, it seems possible to be online most of the day. Of course, the Internet provider will not limit you and will provide a connection all day long, if possible as fast as possible … if you have enough money, the computer is also your work tool and work is fun for you at the same time. But we also lived without the Internet and it was not so long ago … letters were written by hand and pronouns began with a capital letter.
Rozhodně nechci tvrdit, že všechno bylo krásné. Až do 34 let jsem žila v totalitním Československu, po pádu Berlínské zdi jsme získali svobodu a od té doby se učíme žít demokraticky … informační technologie pomáhají při propojování světa, ale myslet za nás nemohou. Proto bych si přála, aby se každému, kdo se chystá do světa vypustit větu, jejíž důsledky si nestihl promyslet, objevil následující obrázek a počítač se mu vypnul. “Postižený” člověk by tak měl možnost vyjít do přírody nebo mezi lidi a před návratem k počítači zapomenout, co to vlastně chtěl napsat.
I certainly don’t want to say that everything was beautiful. I lived in totalitarian Czechoslovakia until the age of 34, after the fall of the Berlin Wall we gained freedom and since then we have been learning to live democratically … information technologies help in connecting the world, but they cannot think for us. Therefore, I would like the following image to appear and the computer to turn off for everyone who is about to release a sentence into the world, the consequences of which he did not have time to think through. A “disabled” person would thus have the opportunity to go out into nature or among people and forget what he actually wanted to write before returning to the computer.
