Říká se, že lidi nečtou.
Znamená to, že nejsem člověk, když si občas něco přečtu a objednávám si Reportéra, abych aspoň jednou za měsíc našla něco ve své “retro” schránce? A kdo vůbec řekl, že lidi nečtou? Vždyť jsou plná knihkupectví, antikvariáty i knihobudky.
Vzpomínám si, jak se v “černobílé” době před pádem železné opony říkalo “lid jásá a lidi jsou na***ný”. Ne globálně, ale v naší krásné české zemi, kde jsme se na západ slunce koukali přes ostnaté dráty. Ti, kdo bydleli blízko západních hranic, doslova, ostatní metaforicky.
Časy se mění.
Lidi čtou, ale spíš elektronicky. Ono je jednodušší mít “všechno” v mobilu a stále s sebou. Na druhou stranu se i knížka nebo noviny dají číst v socce (tedy MHD) a třeba si stihne pár řádek přečíst i soused …
Horší je, že lidi nediskutují. Možná ani není o čem. V mobilu máme výběr podle vlastních zájmů. Podle toho nám i různí “informační” roboti nabízejí reklamy, čemuž můžeme zabránit jen předplatným … nebo tím, že budeme sledovat jen to, co je zadarmo. Koneckonců to podstatné bývá v titulku, zbytek si domyslíte – viděli jste film The Shipping News? Dobrý titulek prodává noviny, takže na některých předních stranách jsou jen titulky a obrázky.
No jo, ale co když všichni nepíšou “pravdu”?
Abychom rozeznali, co je pravda a co lež, je nutné se celoživotně vzdělávat. To, co jsme se naučili ve škole většinou nestačí, právě proto, že se časy mění. “Dnes” používané technologie v době mého mládí neexistovaly nebo si je mohli pořídit jen ti bohatší. Ale bohatství není ve věcech. Bohatství je právě ve vzdělání, možnosti komunikovat a schopnosti rozlišovat. V učení nám může být nápomocen internetový prohlížeč (Google nebo jiný), který trpělivě vrací nedokonalé výsledky, dokud se nezeptáme jasně a přesně.
Tak snad raději čtěme.
Každý nemusí být zrovna knihomol, ale četbou si rozšiřujeme slovní zásobu v jazyce rodném i v těch, které se učíme. Četba nám navíc umožňuje aspoň na chvíli uniknout do světa fantazie. I v pohádkách najdeme poučení pro život. Například větu “to nic, babičko, to větříček” si opakuju pokaždé, když venku omylem nechám třeba plastovou židli 😉