Kdysi kdesi jsem psala o důležitosti zjišťovacích otázek. Patrně na některém blogu na internetu 😉
Otázka “Proč?” přivádí mnohého rodiče k šílenství, když je jeho dítě ve věku kolem tří let a snaží se pochopit svět kolem sebe. Když dítě odroste, přestane se ptát. Někdy to ale není proto, že už všechno ví. Často je to proto, že “starší a moudřejší” nemají na jeho otázky trpělivost anebo na některé otázky sami neznají odpověď. Dalším důvodem mohou být návyky z minulosti. Slovo “slušnost” mělo v 60. a 70.letech v Československu jiný význam než dnes v České republice … a patrně už tehdy mělo v demokratickém západním světě. Tehdejší “naše” “slušnost” by se dala popsat jako “nemluv a šoupej nožičkama, když se baví dospělí”.
Schopnost ptát se a komunikovat je ale důležitá v každém věku a v každé době. Já byla ráda, když padla Železná opona a otevřela se možnost svobodně cestovat na Západ a ověřit si mýtus o černobílém světě. Ve školách nám bylo vštěpováno, že Západ je špatný a Východ dobrý. Pak k nám v roce 1968 přijely armády bratrských zemí RVHP (Rada Vzájemné Hospodářské Pomoci) a bylo po iluzi. V té době jsme bydleli kousek od Václavského náměstí a budovy Československého rozhlasu. Bylo mi 13, blbý věk na pochopení, co se děje, když jsem po návratu z Krkonoš viděla postřílené Národní muzeum a tanky – jeden namířený na budovu rozhlasu a druhý na naší školu. Mým rodičům se patrně vybavila jejich puberta v době druhé světové války, podobně jako mně připomíná situace kolem války na Ukrajině moje pubertální období v době “normalizace” v Československu.
Je mi líto, že jsem se svých rodičů neptala, jak tu dobu prožívali oni. Po pádu Železné opony jsme se třemi dětmi odešli na rok a půl na zkušenou do Německa … nakonec jsem v zahraničí strávila 20 let, děti dostudovaly a osamostatnily se … a všichni jsme za tu dobu o 20 let zestárli. Mí rodiče těch dalších 20 let ani nepřežili.
Teď si nadávám, že jsem si nenašla čas a nepovídala si s nimi, dokud měli chuť si povídat.
A to je ten odstrašující příklad, který tu nabízím.
Já vím, že čas se vrátit nedá a svých vlastních rodičů se už na osobní prožitky a názory nezeptám, jen chci, aby “se to vědělo”. Životními etapami od dětství do stáří procházíme všichni a občas je vhodné se zeptat a něco nového se dozvědět, naučit. I od dětí, které se mnohem snadněji učí jazykům i jiným dovednostem, v dnešní době např. počítačovým.
