Minulost? Přítomnost? Budoucnost?

aneb CO STRÝČEK GOOGLE NEVÍ

V dnešní době (dnes = 27.6.2024) je častým zdrojem informací internet, ale je to rozumné?

I já jsem propadla kouzlu internetu. Když mi před více než dvaceti lety doktoři sdělili diagnózu “Non-Hodkin’s lymphoma B-cell”, hledala jsem odpovědi na mé otázky právě na internetu. V angličtině, informací v češtině tam bylo velice málo, navíc jsme v té době bydleli v Anglii, kde mě nakonec i (vy)léčili.

Tehdy (červenec 2003) jsem si četla i reakce pod články o navrhované léčbě -chemoterapii. Lidé popisovali jejich reakce na sdělení doktorů i na léčbu. Já si ze škály od “nebyl/a jsem si schopen/na zavázat tkaničku” po “šel/šla jsem rovnou do práce” vybrala to druhé, tedy že i po chemoterapiích zvládnu pracovat. Pravda to byla jen zčásti. Reakce mého těla a myšlenky, které se honily mou hlavou, neodpovídaly ničemu, co jsem si na internetu přečetla. Pochopitelně. Každý jsme jiný, rakoviny jsou různého typu, i stádií jednotlivých typů je mnoho. V závislosti na typu a stádiu rakoviny je navrhován i “koktejl” léčebných látek. Dnes (červen 2024) by byl možná jiný než tehdy.

Pokrok v medicině možná není tak rychlý jako pokrok v IT, pro většinu občanů je však stejně nepochopitelný … tudíž stejně snadno zneužitelný populisty po celém světě. Tím spíš, že se čím dál častěji uzavíráme do “svých” bublin na sociálních sítích, kde s “námi” většina souhlasí, místo abychom využili volný čas k setkávání s živými lidmi ve svém okolí, kde možná někteří ani nevědí, co to “sociální síť” je … nebo nemají počítač.

Jistě, mnohdy musíme překonat sami sebe, chceme-li oslovit souseda/ku, sousedství JE umění, ale stojí to za to. Strýček Google může odhadnout, kde kdo z nás byl, co nás zajímá … a podle toho nám nabízet reklamy … ale neví, proč nás co zajímá ani jak jsme se vyrovnávali se situacemi, o kterých z různých důvodů nemluvíme ani s nejbližšími. Někdy proto, že je nějaké téma “tabu”, občas se stydíme, ale mnohdy ani nemluvíme stejným jazykem. To bývalo běžné v Sudetech před 2. světovou válkou, je to běžné i dnes, když zas mají mladí možnost cestovat.