Author: admin

Restart – is the word most of us know in context with computers. No matter which operating system you have you need to restart after software updates or when your computer is clogged and you trust restart will help him.

Restart is the word you can also use after changes in the life.

There are many changes in the life that can be expected. A kid of certain age will change schools, at 18 one is eventually adult and can vote, at 40 middle age starts, old age starts at 60.

There are also many changes in the life that can’t be expected. Nevertheless one need to live through these changes, at the age when they are experienced.

For example I was 13 in August 1968 during Invasion of Czechoslovakia. I spent last holiday with my parents in Giant Mountains, mum leaving on the 21.8. to be with my older sisters as we lived in Praha, close to Czech Radio. With dad we enjoyed empty mountains as most of people left. Well, for me walking in the mountains with dad was enjoyable as I didn’t understand the politics. Later I didn’t have a chance to ask how my dad felt.

I was 34 in 1989 when Berlin wall fell and we, in the Eastern Bloc, gained the freedom. Freedom to travel, work in some Western countries … these were optimisctic times. We decided to have a third child, maternity leave allowed me to join my husband for work in Germany in 1992 for one and half year. Well, eventually we spent about 20 years abroad, not only in Germany.

At the age of 48, in England, I had lymphoma and after 6 months of chemo I felt like 80 years old. Still alive, I can ponder about the past and reconsider the plans for the future.

Just now the 53. anniversary of the Warsaw Pact invasion of Czechoslovakia is ahead. The world is completely different place now. There is no visible division between the West and East, but there is a division in our minds. It will allways be. “Our” minds store “our” memories and it can be tricky. People aged 53 and younger can’t have their own memories of the year 1968, they haven’t been born. The second half of 20.century’s history was seldom taught in Czech schools. If so, it was black and white view – the West is bad and the East is good.

But we don’t live in fairy tales. Everyone has own joys and worries, according to the age, current situation, place of living, own (in)dependence – and whether it is real or just the feeling of (in)dependence … shouldn’t we all start looking for what we have in common and not what is dividing us?

The covid time demonstrated that we all have the need for food and dring, for a shelter, … for social life that can’t be replaced by online communication. Let’s use “respect and be respected” motto and rather ask before judging “the others”! There is a great quote on the internet: “Before you criticize someone, walk a mile in their shoes. That way, you’ll be a mile from them, and you’ll have their shoes”.

Taking the quote literally, one could accuse you of stealing if you take someone else’s shoes and walk a mile away from them … and that’s where the misunderstandings start – when taking literally, what was meant as a joke or satire.

Dnes jsem dostala informaci o zatmění slunce. Na pozorování bylo pozdě, ale vzpomněla jsem si, že tento jev byl za totáče (tedy totalitního režimu v Československu) použit v pojednání o ztrátě informací a rozhodla jsem se ji připomenout.

Ztráta informací (příklad pro začínajícího kybernetika)

Ztráta informací je jev, který se často vyskytuje v kybernetické praxi i v životě a lze osvětlit na následujícím příkladu:

Instrukce ředitele náměstkovi:

Zítra v 9 hodin nastane úplné zatmění slunce, tedy něco, co se každý den nevidí. Při pozorování tohoto řídkého jevu, který v našich krajinách nastává jednou až dvakrát za 100 let, podám sám příslušný výklad. Pracovníci ať se shromáždí na nádvoří, nebude to nic slavnostního, tak každý v pracovním oděvu. Chtějí-li zaměstnanci zatmění slunce pozorovat, mohou tak učinit skrz sklíčko začazení nad plamenem svíčky. Pozorovat slunce přímo není radno, lidé se slabším zrakem by totiž mohli oslepnout. Bude-li zataženo či pršet, nebude možno pozorování provádět a v tom případě se sejdeme v jídelně, kde podám náhradní výklad.

Informace náměstka vedoucímu odboru:

Na pokyn ředitele bude zítra v 9 hodin zatmění slunce. K tomuto vzácnému zjevu pronese ředitel slavnostní projev. Je třeba uklidit dvůr od nepořádku. Slunce bude možno pozorovat jen začazeným sklem. Bude-li pršet, nebude možné provádět pozorování v pracovním oděvu na dvoře. V tom případě se provede zatmění slunce v jídelně, tedy něco, co se každý den nevidí.

Informace vedoucího odboru vedoucímu oddělení:

Ředitel vydal příkaz ke zmizení slunce a to zítra v 9 hodin. Všichni se dostaví na slavnost na dvoře, ale v pracovním oděvu. Po dvoře se nesmí potloukat žádný zjev s dlouhými vlasy, podnapilí a pod. Zvláštní skupina uklidí dvůr, na kterém nesmí být nepořádek a zvláště umazané zbytky rozbitého skla. Ředitel dá pokyn k tomu, má-li pršet v jídelně, což se každý den nevidí.

Instrukce vedoucího oddělení skupinářům:

Bude-li zítra v jídelně pršet, tedy něco, co se každý den nevidí, zmizí zítra v 9 hodin ředitel v montérkách. Nádvorní skupina uklidí za tím účelem dvůr, zvláště máničky a opilce.

Instrukce skupináře pracovníkům:

Zítra v 9 hodin zmizí náš ředitel. Škoda, že se to nevidí každý den. Nikdo se při tom nesmí ožrat!

Jak začít? Dávnou historií před mým narozením? Událostmi, které se staly v průběhu mého života? Včerejškem?

Můžete se vsadit, že na každé mé vyjádření se najdou lidi, kteří se mnou budou souhlasit (protože prožili něco podobného), lidi, kteří se mnou souhlasit nebudou (protože nemají vlastní zkušenost s tím, o čem mluvím) a lidi, kterým je to šumák (protože je dané téma nezajímá a tudíž mé příspěvky vůbec nečtou).

Některá témata jsou celosvětová.

To znamená, že se týkají obyvatel celého světa. Jen k nim v jednotlivých zemích přistupují rozdílně, mluví o nich svou rodnou řečí a problémy s tématem související řeší “po svém”.

Jedním z celosvětových témat je v současné době covid. Ze zpráv a novinových článků by se mohlo zdát, že vše ostatní přestalo existovat a nic jiného není důležité. Díky internetu máme okamžitý přehled o situaci a aktuálních pravidlech jinde ve světě. Na internetu najdeme i barevné grafy a statistiky. Díky internetu a sociálním sítím můžeme komunikovat s lidmi z celého světa, ale žijeme “tady a teď”, dá se říct i “doma”.

Využijme pandemie pro poučení. Máme internet, vzdělávejme se. Nikdy není pozdě. Jazyková vybavenost, rétorika, historie, příčiny a důsledky různých válek … všechno se nám může hodit pro rozvoj kritického myšlení, které budeme potřebovat při řešení problémů spojených klimatickými změnami. Tématem, které bylo v minulém roce poněkud zastíněné covidem.

I téma klimatických změn je celosvětové a nelze u něj jednoznačně určit “viníka”. Všichni bychom měli spolupracovat při hledání řešení, jak zbrzdit oteplování zeměkoule a nepohrdat “dětmi”, které stávkami vyjadřují své obavy o budoucnost. Přestože ještě nemají dostatečné znalosti a životní zkušenosti. Mají totiž pravdu. Země je naše jediná obyvatelná planeta a má smysl ji chránit.

… koneckonců co taky jiného dělat v knihovně, když se potřebuji odreagovat a do manuální pracovní terapie se mi nechce. V době koronaviru si vybírám knihy humorné, satirické, oduševnělé.

Teď zrovna už poněkolikáté čtu Saturnina, z níž je vybrán i citát: „Zákony života nám ukládají vyzkoušet všechny možné varianty života, abychom se nakonec vrátili k té první.“

Blbé je, že lidský život je příliš krátký, abychom mohli vyzkoušet všechny varianty. Navíc je náš osobní výběr už tím, komu, kdy a kde se narodíme. Proto je vhodné si povídat nejen o počasí. Bez zbytečného hodnocení. Kolikrát já už měla na jazyku “kterej blbec …”, když mi došlo, že např. pet flašky mi po louce rozfoukal vítr. A schopnost větru něco odfouknout zná každé malé dítě, je ukrytá už v pohádce o Jeníčkovi a Mařence (Hansel und Gretel, Little Brother and Little Sister).

Povídka Můj sluha Saturnin vyšla autorovi Zdeňku Jirotkovi v Lidových novinách 24.srpna 1940, kniha Saturnin poprvé vyšla v roce 1942, v době protektorátu Čechy a Morava. Ačkoliv jsem v té době ještě nebyla na světě, dovedu si představit, že kniha mnohým pomáhala překonávat těžké doby za protektorátu. Snad i autorovi.

Já Saturnina “potkala” v době československé totality a od té doby se k němu vracím pokaždé, když potřebuji “přijít na jiné myšlenky”. Hodí se i teď. Snad vyzkouším i anglickou nebo německou verzi, abych se v těchto jazycích zdokonalila.

Strange question! Of course I belong! But where do I belong?

By nationality I am Czech. I was born in Praha, where I went to primary school, then secondary and with a “gap year” to uni. My “gap year” was unwanted, I just wasn’t accepted first time … it was not the “gap year” described in Wikipedia as “a sabbatical year during which students engage in various educational and developmental activities”, although by working as a unskilled worker in a garden-husbandry I realized I want to do something more challenging.

These were the times of black-and-white perception of the world, Iron Curtain dividing Europe into two separate areas, eastern newspapers reporting about bad imperialists … then came the year 1989, the Berlin Wall fell and at last, we, easterners, were able to travel freely, without the need to ask for a permission and a bit of foreign currency. What a joy! We were even able to live and work abroad … and learn languages, the condition for a succesfull blending in the local community.

Now there is a pandemic. Czech borders are closed again, because “we” don’t deal succesfully with the crisis … the only relieve being, that the whole world is dealing with covid as well and we can learn from each other. I guess everyone hopes, the vaccination will be effective and our lives will be able to return to “normal” soon.

Myslím, že všichni takovou situaci znáte … a pokud jste do loňského roku neměli tu čest, poznali jste ji díky koronaviru. Osud, o němž doktor Vlach z knihy Saturnin od Zdeňka Jirotky říká:

“Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo ostatně v naší moci aby jenom hřála. “

Ačkoliv první část o idyle, kterou jsme přestali vnímat či spíše začali považovat za samozřejmost je minimálně v Evropě skutečná – přes 75 let žijeme v míru -ne vždy je v moci jednotlivce zajistit, aby idyla pokračovala. A aby byla celosvětová, stejně jako je současná pandemie.

Fráze jako “jsme v tom společně” a “společně to zvládneme” vždycky vyvolají otázku: “a kdo jsme vlastně my?”.

Lékaři, zdravotníci a pomocný zdravotnický personál? Policie, vojsko a další státní zaměstnanci? Majitelé restaurací a penziónů a jejich zaměstnanci? Herci? Děti, které se připravují na život distanční výukou? Pracující v různých oborech, na různých pozicích? Důchodci, kteří mají větší část života za sebou, ale kus ještě před sebou? Obyvatelé Evropy? Ameriky? Asie? Lidé, kteří umí anglicky? Německy? Španělsky? … Současní obyvatelé zeměkoule?

Všechny nás ovlivňuje koronavirová krize, se kterou se vlády v různých zemích vyrovnávají různě, střídavě omezují a uvolňují provozy, zavírají a otevírají obchody … a někteří členové pak podkopávají autoritu vlády, v níž sami sedí. Zajdou si do “zavřené” restaurace na “pracovní schůzku”, zajedou si k moři, když je doporučeno nikam nejezdit … novináři všech zemí by jistě mohli vyprávět, ale hned se na ně někdo naštve, že to je kampaň a že vytvářejí paniku.

Ryba smrdí od hlavy. Smradu ryby by možná pomohlo hlavu useknout a vyhodit. Ale co s vládou, kde se ministři střídají jako apoštolové na orloji? Taková “hlava” se nedá useknout, zvlášť když je demokraticky zvolená.

Až pandemie ustoupí, budeme vzpomínat.

Každý podle toho, v jaké životní fázi a na jakém místě na zeměkouli se v jejím průběhu nacházel. Ale tady a teď se dějí i jiné věci a je žádoucí, aby si každý z nás udržoval rovnováhu mezi činností fyzickou, duševní a odpočinkem. Tak můžeme zvýšit pravděpodobnost, že se přání “kéž by nás pánbu při zdravém rozumu zachovati ráčil” uskuteční.