Author: admin

In the time of Covid19 …

… I found this:

Za co se máme stydět?

Dostávám mailem výběr komentářů a blogů z Aktuálně.cz. Poslední, z 6.3.2020. začínal takto:

Petr Kukal tweetuje pro Aktuálně.cz

“Co bys chtěl v sobotu k obědu?”
“Nevim. Třeba rizoto.”
“Rizoto ne. Něco jiného.”
“Proč rizoto ne?”
“Stydím se jít koupit rejži.”

😉 … i když předpokládám, že je spíše humorná historka, stát se to může.

A tak mě napadlo – měla bych se já stydět, kdybych si šla koupit rýži, protože mi doma došla a mám chuť na rizoto? Vždyť přece na tom není nic špatného mít chuť na rizoto a koupit si kilový nebo pětikilový pytel rýže … možná jen vlastní pocit, že “nechci být jako oni”, tedy jako ti, co si nakupují do zásoby.

Ale já si taky nakupuju do zásoby. Pravidelně. Bydlím ve vesnici, do nejbližšího krámu to mám cca 4km, takže si běžně nakupuju minimálně na 14 dní dopředu. Nakupování mě nebaví, takže nákup většinou spojím s něčím pozitivním, abych negativní zážitek z krámu nějak vyrovnala. Myslím si totiž, že pro zachování duševního zdraví potřebujeme mít v rovnováze povinnosti, zábavu a odpočinek. Mám to snad v krámě vysvětlovat každému na potkání, aby mě nepovažoval za někoho, kdo nejsem?

Kde je vlastně problém?

V tom, že nemáme všichni na všechno stejné názory? Ale to ani nejde, narodili jsme se různým rodičům, jsme různě staří, chodili jsme do různých škol, v různém časovém období, v různých lokalitách, ti starší z nás pracovali v různých odvětvích … jediné, co máme společné, dokonce se všemi lidmi na zeměkouli, jsou základní lidské potřeby, nejlépe je vyjadřuje Maslowova pyramida.

Základní fyziologické potřeby mé snad většina obyvatel vyspělých zemí uspokojené. Myslím, že i potřebu bezpečí a jistoty – poslední světová válka skončila před pětasedmdesáti lety, což je jeden lidský život. Měli bychom tedy být ve stadiu potřeby lásky, přijetí a spolupatřičnosti (viz definice na Wikipedii). To sice neznamená, že musíme být všichni kamarády na život a na smrt, to by ani nebylo normální, ale mohli bychom si v zájmu uspokojování těch vyšších potřeb ujasnit, co je naším společným cílem.

Možná je problém v tom, že pokud se s něčím setkáváme poprvé, nemáme se situací vlastní zkušenost a jednáme intuitivně. Až vzdálená – a někdy velmi vzdálená – budoucnost ukáže, jestli reakce našeho mozku na stres byla správná, ať už zvolil bojuj, uteč nebo zmrzni.

Doporučuju knihu Tři muži ve člunu, napsal ji Jerome K. Jerome v roce 1889 a stále se dá číst. Hned v první kapitole najdete kontext následujícího úryvku:

“Přečetl jsem si ten recept. Stálo v něm:
1 půlkilový biftek, k tomu
1 půllitr piva
pravidelně po 6 hodinách,
1 patnáctikilometrová procházka každé ráno,
1 postel přesně v 11 každý večer.
A neláduj si do hlavy věci, kterým nerozumíš.”

Moving on …

There is one difference between the road trip and life trip. You can’t reverse the life trip. Whichever decision you make, you need to stick with it. There is no way back, even if it was not you, but the (mis)fortune making the decisions – and I mean things like dying of the loved ones or life threatening illnesses.

There are also other life changing events, which we can read about thanks to the internet. There are counselling sites, scientific sites, insurance companies sites … and you just wonder. Are all those people concerned about my life changing event?

Well, not exactly. Everyone is (and should be) concerned about his/her own survival, especially if he/she has some dependents. But not everyone knows, what you need without asking questions. Nowadays all counseling sites presume you look for some counselling, scientific sites may presume, that you know some basics and insurances just want to insure you for whatever can happen.

In a way, it’s like nearing the crossing, making your decisions where to go and all passengers giving you their own advice, how you should behave – turn left, right, slow down, accelerate … the situation prone to a disaster.

I was once diagnosed with quickly growing Non-Hodgkin B-cell Lymphoma. At the time I was living in England, which was not my home country. I’ve read a lot about the illness on the internet. Also the comments, not realizing, that chemotherapy is just a type of the therapy. Everyone’s chemotherapy then depends on the type of the cancer, on the stage of the cancer and maybe on some other factors too. I remember I was fed up with the wording the doctors used – lymph nodes – which – being a foreigner – I didn’t connect to “cancer”. I even complained …

15 years later I’m still alive. I have three great kids, I was able to know my grand kids too, for which I’m grateful, on the other hand I needed to sign the divorce, for which I’m not so grateful. But as stated at the beginning – there is no way back in the life, so I will live my life as long as I’ll be able too. With all my memories – good or bad – from the past.

From the Past to the Future

I tend to compare the life to the road trip.

On both we encounter a number of intersections. Then, on each of them we (or our brain) take into the account the Past and we (or our brain) make our decisions for the Future accordingly to our up to date experiences, whether conscious or unconscious, stored in our “data-bank” in the brain.

And now it becomes interesting.

According to Vera.F.Birkenbihl, our conscious experiences on a line would make 15 mm, compared to 11 km unconscious. As we’ve been born to different parents in different countries, where we’ve been attending different schools, learned some stuff, but also wasted a lot of our potential through the process called “education”, lived through different epochs, we have various experiences. Even two people being on the same event may have different memories, depending on the age, past experiences, living conditions … etc.

There is a lot of Vera F.Birkenbihl’s lectures on youtube which I sincerely recommend. For example “Gedächtnisprobleme im Alltag sind lösbar”.

I like the way she explains, that “misplacing” (keys, phone, glasses … whatever is important to us) has nothing to do with “forgetfulness”. We just need to pay more attention to what we are doing, slow down, be conscious or “present in the moment” when placing the keys, phone, glasses … or taking care of our priorities. Thus – imho – we can be better off than living on “autopilot”.

Enjoy!

Learning – especially if we want to learn 😉 – is enriching. Also one of the ways to prevent or at least postpone Alzheimer or other age related illnesses.

Je jiná doba …

Jak často jste toto tvrzení slyšeli, případně sami použili?

Ať už ve věku dospívající mládeže (kdy se každá rada od dospělých zdá být připomínkou, že my, mladí “na ten život ještě nemáme” a musíme se ještě hodně učit), v tzv. produktivním věku (kdy máme většinou příliš málo času na přemýšlení “o nesmrtelnosti chrousta” a snažíme se zvládat nároky nynější doby) nebo ve věku důchodovém (kdy už máme čas i potřebné zkušenosti a leccos bychom dělali jinak, ale nejde to … minimálně proto ne, že v důchodovém věku má člověk méně energie a všechno mu trvá delší dobu).

Teď žijeme v době internetu, kdy máte (či spíše můžete mít) okamžitý přehled o tom, kdo je – podle vašeho názoru – ten největší blb. Lidi nepřemýšlí, něco je naštve a šup, honem s tím na Facebook, Instagram, Twitter a pak se “vlastní ucho diví, co vlastní huba povídá” (z citátu Jana Wericha, 1905-1980, v dnešní době se spíše “vlastní oko diví, co vlastní ruka napsala”). Ve Velké předscéně ze hry V+W Balada z hadrů je také věta: “Tenkrát, když král poslal druhýmu králi posla aby mu vyřídil, že je vůl – no to trvalo. Ale dneska to máte e … e … e … e … e … no to ví dřív než to řeknou.” … a dodává “… Ovšem pravda je, že dneska nejsou tak hákliví.” To “dneska” bylo v roce 1935, kdy byla hra napsána.

Ano, je jiná doba, to nám potvrdí i historici, ale všichni tu dobu vnímáme na základě svého současného věku, dosavadních zkušeností osobních i profesionálních, které mohou být sdělitelné jen v případě, že si chceme navzájem naslouchat. POZOR! Není vhodné zaměňovat slovesa naslouchat a poslouchat (ve smyslu být poslušen). Pokud něčemu nerozumíme, je lepší se ptát a vysvětlovat než si v komentářích pod příspěvky na internetu vyměňovat invektivy.

Za dalších 10-20 let bude zas jiná doba …

… a opět mám vhodný citát z Velké předscény “Středověk si vymysleli lidé žijící v novověku aby si odreagovali svůj minderwertigkeit komplex. Aby jaksi … se jim dostalo … poct a uznání, které třeba … by se jim dostalo až po smrti a oni nechtěj čekat, nuže teda zesměšňují způsob myšlení a práce svých prapraotců a pradědů a nazývají to středověkem. A zapomínají, že touto metodou konce jejich prapraděti a pravnuci se jednou budou dívat zpátky v jejich novověku na jejich středověk a budou říkat: no no no no. … Všimněte si, jak jsem tolerantní …”

V každé době potřebujete mít střechu nad hlavou a co jíst, abyste se vůbec mohli věnovat filosofickým otázkám typu “V jaké době to vlastně žijeme? Jaké jsou její výhody a nevýhody?”. Můžeme si klást i hypotetické otázky typu: “Bylo by lepší, kdybych se narodil(a) o sto let dřív nebo později?”. Ale na to už nemáme vliv, žijeme tady a teď a ten náš život je to jediné, co máme na doživotí. A není to test, takže nám nikdo nedá lepší instrukce! (to zas mám magnetku na lednici – za malou rybkou plave větší s otevřenou tlamou a je u toho text: “Tenhle život musí být jenom test. Kdyby to bylo doopravdy, určitě by nám dali lepší instrukce.”)

Humor and satire in everyday life

Do you have the feeling, that the humor and satire is disappearing from everyday life?

Well, I do. It may be because I don’t understand the language properly, or – which is more probable – that I don’t understand the context.

Some of you would remember the contests from around 2005 “The Greatest whichever-nation”. So I’m Czech and the first round was won by a fictional character Jára Cimrman. Of course, he couldn’t take the title, but – imho – he was the prove, how much we need humor, the clever one, puns, based on similarity of words or sounds, based on some well known facts … nowadays often misunderstood.

Of course, even if you take some proverbs literary, you can end up in looong discussions trying to explain what it means (or what you meant), but the counterpart can’t understand, because he/she is much younger/older than you or comes from another part of the world where something else is considered “normal”.

Have you got any idea, how we can explain to each other, that all human beings have the same basic needs and that we should connect, not disconnect?

Thank you!

Weihnachten

Hinweis: Dieser Beitrag wurde von translate.google.com vollständig aus dem Tschechischen übersetzt. Können Sie das verstehen?

Weihnachten ist – oder sollte – eine Zeit der Meditation, der Begegnung mit Familie und Freunden, der Versöhnung. Wir sehen es in Filmen, es ist in Zeitschriften geschrieben, meistens haben wir Weihnachtserinnerungen aus der Kindheit …

Meine Erinnerungen an Weihnachten in der Kindheit sind positiv. Wir haben im Zentrum von Prag gewohnt, aber in den Weihnachtsferien sind wir in das Riesengebirge gefahren, um die Hütte zu suchen, in der mein Vater gearbeitet hat. Wir verließen den 25.12. Frühmorgens haben wir oft Gepäck auf Schlitten zum Bus gebracht, auch in Prag lag Schnee. Ich verstehe immer noch nicht, wie meine Mutter es geschafft hat, nach dem Weihnachtsessen aufzuräumen und einzukleiden … in meinen Erinnerungen kehrten wir immer in eine aufgeräumte Wohnung zurück.

Vielleicht brauchten wir nicht das, was junge Familien heute brauchten… es gab viele „Geräte zur Vereinfachung des Lebens“, also mussten wir uns um sie keine Sorgen machen, wir nähten Kleider, in der sozialistischen Tschechoslowakei lebten wir im Grunde alle als „Socken“… . Die einzige Wahl in den Läden war vom Typ “Ist nicht”, und Mandarinen und Orangen mussten in Warteschlangen gestellt werden, die die Warteschlange der Großeltern nicht ertragen konnten, hatten oft auch zu Weihnachten kein Obst für Kinder.

Ist es Nostalgie? Definitiv nicht! Ich vermisse nicht die Kabel, die man gesehen hat, wenn man sehen wollte, wie unsere westlichen Nachbarn lebten … und ob die westlichen Kapitalisten wirklich so schlecht waren wie in jeder Zeitung. Es war während der Regierungszeit einer Partei und die Medien wurden zensiert … oft automatisch zensiert, so dass es in allen von ihnen das gleiche war.

Zahlen Sie der Pfanne, dass der “Eiserne Vorhang” gefallen ist und wir seitdem demokratische Freiheiten genießen können – Meinungs- und Versammlungsfreiheit. Zahlen Sie verdammt noch mal, dass wir überprüfen können, wie wir auf der anderen Seite der Grenze leben, und dass wir keine unrealistischen Geschichten erfinden müssen. Überall auf der Welt haben die Menschen die gleichen Grundbedürfnisse – essen, schlafen, ein Dach über dem Kopf haben und jemanden zum Reden haben.

Es ist nur schade, dass wir oft nicht kommunizieren können … aber deshalb ist es Weihnachten, nachzudenken, aufzuhören, unsere eigenen Fehler zu akzeptieren und anderen zu vergeben … sogar in der Schule haben wir vor Weihnachten an die Tafel geschrieben: “Weihnachten ist ein Feiertag des Friedens, probieren Sie unsere Klasse nicht aus.” Jo… ja, für die Generation meiner Kinder ist es prähistorisch, genauso wie für mich der Zweite Weltkrieg prähistorisch war, den meine Eltern lebten und überlebten, und ich konnte sie nicht mehr nach ihren Erfahrungen fragen.

Schöne Weihnachten!

Christmas

Note: this post is entirely translated from Czech by translate.google.com … can you understand it?

Christmas is – or should be – a time of meditation, meeting family and friends, reconciling. We see it in movies, it is written in magazines, mostly we have Christmas memories from childhood…

My memories of Christmas in childhood are positive. We lived in the center of Prague, but on Christmas holidays we went to the Giant Mountains for a cottage where my dad worked. We left 25.12. Early in the morning, we often carried luggage to the bus on sledges, even in Prague there was snow. I still do not understand how my mother managed to clean up and wrap up after Christmas Eve dinner… in my memories we always returned to a tidy apartment.

Perhaps we did not need what young families needed today… many “life-simplifying devices” did not exist, so we did not have to deal with them, we sewed clothes, in socialist Czechoslovakia we all basically lived as “socks”… or it seemed like that . The only choice in the shops was of the “is-not” type, and mandarins and oranges had to become queues, who could not stand the grandparents queue, often did not have fruit for children even at Christmas.

Is it nostalgia? Definitely not! I do not miss the wires one encountered whenever you wanted to see how our western neighbors lived… and if the Western capitalists were really as bad as they were in every newspaper. It was during the reign of one party and the media was censored… often auto-censored, so it was the same in all.

Pay the pan that the “Iron Curtain” has fallen and that since then we can enjoy democratic freedoms – freedom of expression and assembly. Pay the fuck that we can verify how we live on the other side of the border and we don’t have to invent unrealistic tales. Everywhere in the world, people have the same basic needs – eating, sleeping, having a roof over their heads, and having someone to talk to.

It is only a pity that we can not often agree … but that’s why Christmas is to think, stop, accept our own mistakes and forgive others … even at school we wrote on the blackboard before Christmas “Christmas is a holiday of peace, do not try our class” Jo… yeah, for the generation of my children it is prehistoric, just as for me prehistoric was the Second World War, which my parents lived and survived and I could not ask them about their experience anymore.

Have a nice Christmas!

Vánoce / Weihnachten

Vánoce jsou – nebo by měly být – časem rozjímání, setkávání s rodinou a přáteli, smiřování. Vídáme to ve filmech, píše se o tom v časopisech, většinou máme i vánoční vzpomínky z dětství …

Mé vzpomínky na vánoce v dětství jsou pozitivní. Žili jsme v centru Prahy, ale na vánoční svátky jsme odjížděli do Krkonoš na chatu podniku, ve kterém pracoval táta. Odjížděli jsme 25.12. brzy ráno, často jsme zavazadla k autobusu vezli na sáňkách, i v Praze býval sníh. Dodnes nechápu, jak máma stihla po štědrovečerní večeři uklidit a zabalit … v mých vzpomínkách jsme se vždy vraceli do uklizeného bytu.

Snad jsme nepotřebovali tolik, co potřebují mladé rodiny dnes … mnohé “život zjednodušující přístroje” neexistovaly, takže jsme se jimi nemuseli zabývat, oblečení jsme si šily, v socialistickém Československu jsme v zásadě všichni žili jako “socky” … nebo mi to tak tehdy připadalo. Jediný výběr v obchodech byl typu “je-není”, na mandarinky a pomeranče se musely stát fronty, komu nemohli vystát frontu prarodiče, často ovoce pro děti neměl ani o vánocích.

Je to nostalgie? Rozhodně ne! Nestýská se mi po drátech, na které člověk narazil, kdykoliv se chtěl podívat, jak žijí naši západní sousedé … a jestli jsou skutečně západní kapitalisté tak zlí, jak se psalo ve všech novinách. Bylo to v době vlády jedné strany a media byla cenzurovaná … často i auto-cenzurovaná, takže ve všech bylo totéž.

Zaplať pánbu, že došlo k pádu “železné opony” a že si od té doby můžeme užívat demokratických svobod – svobody projevu i shromažďování. Zaplať pánbu, že si můžeme ověřit, jak se žije na druhé straně hranic a nemusíme si vymýšlet nereálné báchorky. Všude ve světě mají lidé stejné základní potřeby – jíst, spát, mít střechu nad hlavou a mít někoho s kým si můžeme popovídat.

Je jen škoda, že se často nemůžeme domluvit … ale od toho jsou vánoce, abychom se zamysleli, zastavili, smířili se s vlastními chybami a odpustili jiným … i ve škole jsme před vánoci psali na tabuli “vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naší třídu” 😉 … jo, pro generaci mých dětí to je pravěk, podobně jako pro mě byla pravěkem druhá světová válka, kterou mí rodiče prožili a přežili a já se jich už na jejich prožívání nestihla zeptat.

Přeji příjemné vánoce!