Author: admin

Říká se, že jedině smrt je spravedlivá.

Ať se říká cokoliv, jednou zemřeme všichni. Liší se naše představy, které o ní máme … v závislosti na věku, máme-li se smrtí nebo s umíráním osobní zkušenost i jak se o ní ve společnosti hovoří, jestli vůbec.

Myslím, že by se o smrti hovořit mělo. Budoucí pozůstalí by měli mít možnost se s umíráním/smrtí blízkého člověka vyrovnat dřív než na pohřbu. Tam už je pozdě.

Říká se také “o mrtvých jen dobře”.

Inu, i to je občas problematické. Nikdo nejsme jen dobrý nebo špatný, ale jsem přesvědčená, že nás naši blízcí mají/měli rádi. Já se ke svým rodičům nedostala včas. Bydleli jsme dlouhodobě v zahraničí. Mrzí mě to, ale běh života nezměním. Snad mi odpustili. Stejně jsou pořád se mnou, nosím si je ve svém srdci s celou rodinou i přáteli, které mám/jsem měla ráda.

Kdo lže, ten krade a pak visí. Kdo lže, ten vždycky ublíží si.

Strýček Google našel tento citát v úryvku z knihy Manon Lescaut od Vítězslava Nezvala. Mně nezbývá než souhlasit. Citát jsem znala, zdroj ne. Vítězslav Nezval zemřel, když mi byly tři roky … podle Wikipedie. Tedy ve Wikipedii jsem zjistila, kdy VN zemřel a z letopočtu zjistila, kolik mi bylo.

Se lží je teď tak trochu problém. Lidé podezírají jiné lidi ze lži, aniž by se navzájem znali, případně aniž by si dopřáli čas k rozhovoru, ve kterém by si objasnili, co ten druhý svým vyjádřením myslel. Pak se snadno stane, že si nerozumí. Stručně to je vyjádřeno citátem:

Překládat ho nebudu, na to se hodí umělá inteligence a nějaký oblíbený překladač bude mít každý, kdo používá počítač a občas něco píše. Při psaní se hodí i oprava gramatiky, protože ne každého bavila ve škole čeština, nemluvě o cizincích, pro které je čeština druhým jazykem.

Ale zpět ke lži. Žijeme v době internetových obchodů. Každý z nich se musí nějak chránit, takže před objednávkou musí každý kupující odsouhlasit, že si “přečetl a pochopil” obchodní podmínky obchodu.

No, nevím. Znáte někoho, kdo si opravdu při každém nákupu podmínky přečte? A pokud si je přečte, kdo je opravdu pochopí? (prosím neodpovídat, mé otázky jsou pouze řečnické). Bez ohledu na to, že jsou obchodní podmínky většinou psány právníkem nebo minimálně člověkem s právnickým vzděláním, jsou většinou i dlouhé, nestandardní a nepochopitelné.

Samozřejmě si i já občas na internetu něco koupím, takže bohužel i já musím občas lhát. Živila jsem se výpočetní technikou … tedy ne, že bych jedla počítače, vydělávala jsem si programováním 😉

Provozuji samomluvu. Už zase.

Už zase sama se sebou mailem sdílím články, které mě na mobilu zaujmou, abych si je mohla znovu otevřít a někdy i přečíst celé. Pak se rozhoduji, co z nich sdílet s přáteli, českými, německými, anglickými i jinými. Pracovala jsem v mezinárodní instituci a bylo to inspirativní.

Články sdílím z různých důvodů radši na počítači. “Zabíjím” tak čas, když je venku “počasí, že by psa nevyhnal”. Teda ne, že bych u počítače vydržela celý den, se psem si zajdu si na procházku i když není slunečno. Taky si dávám hoďku, dvě pracovní terapie, ale den má 24 hodin a jako důchodkyně s vnoučaty daleko ten den musím vyplnit pro mě smysluplnou činností.

Štěstí, co je štěstí? znám z filmu Škola základ života z roku 1938. To se ve střední Evropě schylovalo k válce, později pojmenovaná jako Druhá světová válka a z původně “Velké války” v letech 1914-1918 se stala První světová válka. Teď jen všichni doufáme, že se z válek na Ukrajině a v Gaze nestane třetí světová.

Všichni?

Snad. Jen nemáme Jamese Bonda, Astérixe a Obélixe nebo aspoň kouzelné předměty z pohádky Tři veteráni (celý film je na YouTube, česky), aby strachem vyvolané emoce někdo přesměroval na společný zájem o budoucnost planety Země.

Nepředpokládám, že kdokoliv rozumí složitým mezinárodním strukturám tak, aby mohl vědět, jaká “blbost” může způsobit světovou katastrofu. Přesto si současní “mocní” snaží dokazovat, že mají “patent na rozum” a obyvatelstvo to odnáší. Copak neznají sérii dokumentů Abandoned Engineering o stavbách, kterými se chtěli chlubit dřívější “mocní”?

V české pohádce Šíleně smutná princezna by se našlo řešení. Kvůli blbosti rozpoutaná válka se na konci řeší osobním bojem generálů v ringu plném bahna. Jo, je to naivní představa, že by se něco takového mohlo uskutečnit mimo filmové plátno, ale hezká …

V reálném životě mě dnes potěšil článek v Guardianu o tom, že se generace narozená mezi rokem 1997 a 2012 vrací ke čtení papírových knih a do knihoven. Článek je v angličtině, ale ctrl-c, ctrl-v snad už zná každý a překladač Google taky. Tenhle článek si ale stejně přečte jen ten, kterého dané téma zajímá.

O vzdělávání se většinou mluví v souvislosti se školstvím, kterým každý z nás prochází v předškolním/školním/univerzitním věku. Vzdělávat bychom se ale měli i dál, pokud možno do konce vlastního života. Představa, že po celý život vystačíme s vědomostmi získanými ve škole, je mírně řečeno idealistická. Nehledě na to, že někteří dobu pro vzdělávání “propásli”, protože např. ve druhé světové válce byly české univerzity zavřené. 17.listopad Byl vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva roku 1941 v Londýně při příležitosti druhého výročí tragických událostí v období od 28.října do 17.listopadu 1939 v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava.

Diskuze k projektu o historii Ukrajiny a budoucnosti světa, kterou mi nabídl YouTube, je v angličtině. Doufám však, že případní zájemci o můj blog, umí i anglicky nebo znají aplikaci, která jim diskuzi přeloží. Pořád si myslím, že pro člověka je lepší znát i jiné jazyky než svůj rodný, ale v současném světě považuji za důležitější si porozumět, i když mluvíme jinou řečí.

Stručná odpověď zní: “Proto!”

Jenže někdo by se mohl urazit, že ho odbývám jedním slovem, tak se rozepíšu. Nebojte se, nerozepíšu se moc. Vím, že se v dnešní době nečte … i když jsou výjimky.

Každé pravidlo má výjimky.

Já například nerada radím, ale dnes udělám výjimku a poradím všem … tedy těm, kdo ten blog budou číst, i když rada se týká i těch, kteří si ho nepřečtou …

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! NASLOUCHEJTE SVÉMU TĚLU !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

To jediné ví, co v dané době a situaci (z)může a co je nad jeho síly. Pochopitelně se všichni snažíme zvládat naše úkoly, ale je nutné pochopit, že něco je nad naše síly.

Já bych třeba ráda zajistila světový mír, abychom se konečně začali v klidu společně zabývat změnami klimatu. Už mám ale vyzkoušeno, že na to sama nestačím. V době, kdy se díky internetu můžeme domlouvat aniž bychom se zvedli ze židle. Místo toho na internetu, téměř v přímém přenosu, sledujeme průběhy válek, které kdesi kdosi rozpoutal. Ve zprávách se pak objevují zničené domy, zabití lidé … proč vlastně?

Na internetu je i spousta zajímavějších informací. I o tom, jak se války vedly v minulosti a co po nich … kromě spousty mrtvých vojáků i civilistů … zůstalo. Na youtube je zdarma dostupný televizní seriál Abandoned Engineering, vybízející k zamyšlení, jaký smysl stavby měly. Ukázat protistraně, že “na to máme”? Zblbnout obyvatelstvo, aby uvěřilo, že vede spravedlivou válku? Vždyť jsme na zeměkouli společně a pokud shoří …

Stále jsem optimista, tedy optimistka, abych zas neurazila někoho, kdo si potrpí na přesnost, vyjádřenou gramatickými detaily. Neurážím se snadno, podporuju i vznik přednášek a rozhovorů na serveru neurazitelny.cz s mottem “SVĚT JE ROZBITEJ, ale možná to půjde opravit …” …

… jen bych si přála, aby lidé začali více diskutovat tváří v tvář, navzájem si naslouchat. S počítačem a sociálními sítěmi je každý sám, i když můžeme mít dojem, že máme tisíce přátel. V opravdovém životě jsou stejně nejdůležitější ti nejbližší.

Děkuji za pozornost a pochopení.

Christmas 2023 are over. On my way home today I’ve seen several “three kings” going around so I think I can be relieved from “happiness” for a couple of months.

I don’t like Christmas. Of course I loved them as a child, but even then the most important part was spending the time with my family in the mountains, in the chalet that belonged to my father’s workplace. We used to go to Giant Mountains in the morning of 25th December, spending the time there by skiing, making our own ski slope. These were the pre-lifts times, you know, so we needed to step up the hill to be able to ski down the hill. And it was fun. I always wished for more snow on the New Year, so we would be snowed in for few more days. It never happened. To these days I don’t know how our mum managed to clean the flat on the 24th, I only know, that it was tidy when we returned.

About 60 years on I don’t like Christmas that much. It is – in my humble opinion – a family holiday, I mean for the families with kids. Just my family – I mean my kids and grand-kids – are across Europe after we used the opportunity to work abroad and travel after the fall of Berlin Wall.

Living in a former cow-house I can only hope that they’ll eventually agree to celebrate Christmas … and everyone’s birthdays … in the summertime, where the probability of sunshine in the centre of Europe is higher than in the wintertime. Thus we could be inspired by Tim Minchin’s White Wine in The Sun, waiting for other family members to come for a chat, dance, billiard, table tennis or some desk games … just spending the precious time together which feels more important at “the closing side” of the life.

Today I decided to close my married life by walking around the castle Červená Lhota where it started. Some fairy tales were filmed there as well, the castle is usually completely surrounded by water, but it looks nice even without it. There were some holes in the dam so it is waiting for the repairs.

“Loss has mass” is one of the themes in Tim Minchin’s Apart Together.

He recommends it used on a bumper sticker, which I may do for the year 2024.

“People”, whoever they are, have the tendency to judge “the others” just by visual signs or one opinion. It is hardly appropriate. Just by looking at a person, you may guess the age, the gender, but that’s about it. We don’t have our CV (Curriculum Vitae) on our foreheads, so we should be cautious when talking about “the others”.

By no means I’m perfect. I’m just sad and disappointed, that even in 21st century there are wars, homes are being destroyed, “people” must fight for their lives, though we should be wiser as we can watch the “based on true stories” films about the past wars and their consequences.

“We” can learn from the mistakes of our predecessors. “We” don’t need to repeat their mistakes over and over again, thinking that “we” will solve the problems better. “We” only have “better” guns than they had in the past centuries.

LOSS HAS MASS!

!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! EVERY LOSS HAS MASS !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nevím, jestli by se našel někdo, kdo by s citátem “Mýliti se je lidské” nesouhlasil. Citát je připisován Senecovi st., latinsky “Errare humanum est”.

Kdysi, kdesi jsem viděla či slyšela i pokračování “… odpouštět božské”. Doplněk latinsky nehledám. Nepovažuji to za důležité. Pokud existuje čtenář mých filosofických esejí, kterého by to zajímalo, najde si to na internetu sám. Použije k tomu svůj oblíbený internetový vyhledávač, v procesu vyhledávání ho možná zaujme i něco jiného, což na chvíli odvede jeho pozornost a za takovou hoďku, dvě si řekne “co jsem to vlastně hledal(a)?”.

Omyly a zapomínání jsou běžné, pochopitelné a mnohdy potřebné. Není možné mít v hlavě všechno. Mnohému jsme se ve škole učili jen “kvůli známkám”, bez pocitu, že nabyté vědomosti někdy uplatníme v praxi. Pochopitelně jsem už většinu, čemu nás – v době normalizace v bývalém Československu – učili, dávno zapomněla. Jen škoda, že jsme neměli povinnou angličtinu …

Inu, nedá se nic dělat. Život je jednosměrný.

Angličtinu a trochu němčiny jsem si doplnila při dlouhodobém pobytu v zemích, kde česky moc lidí neumí. A chci se vzdělávat dál, na základě toho, co jsem se naučila a odkoukala ve svém dosavadním životě. Je to zábavné, často si připomenu citát Jana Wericha “Já sám sobě připadám, že mně je sto dvacet devět let, podle toho, co jsem zažil anebo podle toho, co jsem nezažil. A někdy si zase něco přečtu a připadá mi, že mně je vosum.”

… and you have the computer, access to the internet and enough time at hand …

… you may learn from the internet …

Is the ‘sunshine cure’ a real thing? – CrowdScience, BBC World Service podcast
… worth every minute, even if you use slower playback speed and original 33:22 minutes become more 😉

The only question is:
How many times you can move during your life?