Author: admin

By now you probably know that I’m almost obsessed by communication … or rather miscommunication. Internet and social networks (Facebook, LinkedIn, WhatsApp, Viber, Threema …) can help us to share our opinions, but it is not always advisable to respond instantly to everything we don’t agree with. We don’t know the person/people at the other end. This applies also for the circle of our friends.

Learning languages is – InMyHumbleOpinion – one way to improve our communication skills. Writing this blog I often switch between my native Czech and English. Although I lived also in Germany (1992-96) I don’t use German. It is well hidden in my brain so I can only use it with patient people, who are willing to wait while I express myself. I guess everyone learning a new language as adult would agree.

However the advantage of learning later in the life is, that we can do it for fun and not for the marks in school. There is even a method reminiscent of learning as little children. First we listen several years, then we try sounds, words, sentences …

It is brain friendly approach by Vera F.Birkenbihl.

I didn’t know this method when I started to learn languages. In school learning was about grammar and memorising the vocabulary, so for me the most important thing abroad was to forget the “don’t open the mouth without having grammatically correct sentence in your mind” block. Now I’m happy I can spend my time having fun improving my communication skills. After all already Jan Amos Komenský, nicknamed the teacher of nations, claimed that learning should be fun.

Since my growing up in autocratic Czechoslovakia I question a lot what’s written in newspapers. Back then I guess only the results on the sport page were true. Otherwise we were led to believe that in “our” socialistic world are only angels, in contrast to the West, where only devils were. Such simplistic explanation, together with impossibility to travel freely, led to reduced motivation to learn languages in population. Such status was harmful not only to the people, but also to the whole nation. Brains of bi+lingual people are better prepared for critical thinking and of course it is much easier to learn as a child or young person – not only languages.

In the age of internet, there are loads of possibilities to learn. Even with more and more online resources to be paid for, there is still enough material free of charge. Only one’s own interests, time and motivation determine, what we ask the computer’s browser.

We humans are social beings, so it is logical we want to share the time, information and experience every now and then. It is great to be able to go to a cinema, theatre or a concert with a friend, but sometimes it is not possible.

Social Networks facilitate the communication among those sharing same interest, but living miles away. It proved advantageous during the Covid pandemic, when employees could work from home. Naturally only those professions, where it is possible. To some, especially young people, the need to stay at home separated from their friends was hard.

However, there are downsides to prevalent written communication. Every person presents his/her own opinion and only words are visible. There is no nonverbal communication like body language or tone of voice … and it is bad taking into account that over 70% of message is nonverbal. No wonder we often end up frustrated by the statements of “others”.

Říká se, že lidi nečtou.

Znamená to, že nejsem člověk, když si občas něco přečtu a objednávám si Reportéra, abych aspoň jednou za měsíc našla něco ve své “retro” schránce? A kdo vůbec řekl, že lidi nečtou? Vždyť jsou plná knihkupectví, antikvariáty i knihobudky.

Vzpomínám si, jak se v “černobílé” době před pádem železné opony říkalo “lid jásá a lidi jsou na***ný”. Ne globálně, ale v naší krásné české zemi, kde jsme se na západ slunce koukali přes ostnaté dráty. Ti, kdo bydleli blízko západních hranic, doslova, ostatní metaforicky.

Časy se mění.

Lidi čtou, ale spíš elektronicky. Ono je jednodušší mít “všechno” v mobilu a stále s sebou. Na druhou stranu se i knížka nebo noviny dají číst v socce (tedy MHD) a třeba si stihne pár řádek přečíst i soused …

Horší je, že lidi nediskutují. Možná ani není o čem. V mobilu máme výběr podle vlastních zájmů. Podle toho nám i různí “informační” roboti nabízejí reklamy, čemuž můžeme zabránit jen předplatným … nebo tím, že budeme sledovat jen to, co je zadarmo. Koneckonců to podstatné bývá v titulku, zbytek si domyslíte – viděli jste film The Shipping News? Dobrý titulek prodává noviny, takže na některých předních stranách jsou jen titulky a obrázky.

No jo, ale co když všichni nepíšou “pravdu”?

Abychom rozeznali, co je pravda a co lež, je nutné se celoživotně vzdělávat. To, co jsme se naučili ve škole většinou nestačí, právě proto, že se časy mění. “Dnes” používané technologie v době mého mládí neexistovaly nebo si je mohli pořídit jen ti bohatší. Ale bohatství není ve věcech. Bohatství je právě ve vzdělání, možnosti komunikovat a schopnosti rozlišovat. V učení nám může být nápomocen internetový prohlížeč (Google nebo jiný), který trpělivě vrací nedokonalé výsledky, dokud se nezeptáme jasně a přesně.

Tak snad raději čtěme.

Každý nemusí být zrovna knihomol, ale četbou si rozšiřujeme slovní zásobu v jazyce rodném i v těch, které se učíme. Četba nám navíc umožňuje aspoň na chvíli uniknout do světa fantazie. I v pohádkách najdeme poučení pro život. Například větu “to nic, babičko, to větříček” si opakuju pokaždé, když venku omylem nechám třeba plastovou židli 😉

According to Cambridge Dictionary the noun “context” means “the situation within which something exists or happens, and that can help explain it“. As you might guessed I copy-pasted the meaning, hence the underlined words a linked to their meaning in the same dictionary.

The context is an important part when learning non-mother language, especially if you are learning it as an adult. According to Scientific American the ability to learn a new language is strongest until the age of 18, but to become completely fluent, learning should start before the age of 10.

OK, that’s the theory.

Then we have “real life” in which we are (not)motivated to learn languages. I’m going to use my context as an example. Born in 1955 in Praha, Czechoslovakia, I’ve learned Russian at school. Mandatory, started when I was about 9/10, few years after the armies of other lands of Warsaw Pact invaded Czechoslovakia and my motivation to learn Russian went down the drain. They even claimed they came to “help” us. Well … I don’t get it. How can help me if someone comes to my home, setting his/her rules there, destroying what’s dear to me?

Back to languages.

Belonging to the Warsaw Pact, we waited 20 more years shut behind the Iron Curtain, losing the precious time and motivation to learn languages used to communicate in the Western Europe.

Yes, we can learn languages the whole life, there are even methods emulating how kids learn. I like Vera Birkenbihl method that I used – without knowing the method – to learn German while living in Germany and English while living in England. However, the motivation was mine … eased by the fact, that I was surrounded by the foreigners or locals who didn’t speak Czech.

Prezidentem České republiky se po mnoha letech stane slušný člověk. Petr Pavel bude inaugurován pozítří, 9.3.2023.

I jemu bylo v kampani vyčítáno, že byl v mládí členem KSČ, ale kdo v mládí neudělal nějakou blbost … zvlášť když nevěděl, co přijde. Potěšilo mě, že mu čeští voliči, žijící v Čechách, dali šanci. Čeští voliči, žijící v zahraničí, sice taky mají možnost volit, ale pouze na ambasádách, s voličským průkazem, o který si musí zažádat a snad i osobně vyzvednout v místě trvalého bydliště v ČR. Detaily se mohly změnit, ale účast ve volbách, jakýchkoliv, byla v době, kdy jsem v zahraničí žila já, pro občana ČR hodně složitá.

Je pochopitelné, že jeden člověk nemůže změnit všechno.

V demokratických zemích – a já jsem ráda, že k nim Česká republika patří – prezident ani nemá pravomoci měnit všechno. Taky hurá!!! (zájemci o podrobnější popis prezidentských pravomocí si je mohou najít na internetu)

Pro mě osobně je Petr Pavel nadějí. Věřím, že se aspoň 5 let nebudu muset za svého prezidenta stydět.

Tak tu máme poslední den letošních prezidentských voleb. Českých. Mám svého favorita, ale i obavy z faktu, že příliš mnoho občanů stále věří tomu, že jeden člověk může vyřešit všechny jejich potíže a starosti. To mi přijde pravděpodobnější, že nám nedá zahynouti náš český patron Svatý Václav. Ten tu opravdu může být pro všechny občany České země.

Bez ohledu na výsledek letošních prezidentských voleb vím, že já už nikam emigrovat nemůžu a nechci. Po roce 1989 – tedy už v době svobody – jsem žila v Německu a Anglii. Ve škole jsem se učila (to není totéž jako “naučila”) povinně rusky, takže jsem pár měsíců až let věnovala doplňováním jazykového vzdělání. Za totáče mě k jazykovému vzdělá(vá)ní nic nemotivovalo, hranice byly zadrátované, o povolení k výjezdu do západní ciziny se muselo žádat, “nevhodní” většinou marně … a nebyl internet, jehož výhody se projevily nedávno, v době covidu, kdy bylo doporučeno se osobně setkávat jen s rodinou.

Na internetu jsou stále spousty materiálů k dovzdělávání ve všech možných oborech. Stačí počítač, připojení k internetu … umět číst a přemýšlet … a počítat minimálně do sta než přidám komentář k “diskuzi” pod nějakým článkem. Online “diskuze” považuji spíše za nezávislé monology. Dost možná by si lidi do očí některé věci ani neřekli.

Počítání do sta by mohlo odpovídat míli v mém oblíbeném citátu “Before you criticize someone, you should walk a mile in their shoes. That way when you criticize them, you are a mile away from them and you have their shoes.” – Jack Handy [translate.google.com citát překládá takto: “Než někoho kritizuješ, měl bys ujít míli v jeho botách. Tak, když ho kritizuješ, jsi od něj na míli daleko a máš jeho boty.”]

Letošní prezidentská kampaň se zvrhla ve “hru se strachem”. Straší se válkou, kterou už skoro rok vede Rusko na Ukrajině a kterou zatím nikdo nebyl schopen zastavit. Je nemožné, že by ji mohl zastavit kterýkoliv z prezidentských kandidátů. Nepatří to k pravomocem českého prezidenta.

Věřím a doufám, že do prezidentského křesla usedne člověk, kterého si budu moct vážit a umožní návrat k heslu “nelhat, nebát se a nekrást”. Děkuji.

Fráze, kterou můžeme uplatnit každý rok. Na začátku ledna ještě nevíme, co další rok přinese. Výjimku tvoří jen očekávané situace, například narození dítěte počatého v roce minulém. Tehdy známe i předpokládaný termín porodu, někdy dokonce, jestli to bude kluk nebo holka. Nevíme však, co s dítětem bude až mu bude 18. 18 let je dlouhá doba, ve které může nastat mnoho neočekávaných změn, jejichž důsledky můžeme zpětně zhodnotit, ale už ne vrátit. Život je jednosměrný.

Na začátku roku 2023 zná lidstvo z dějin příčiny a důsledky různých válek. Z mého pohledu spíše technicky zaměřeného člověka většinou jeden člověk nebo skupina lidí přesvědčí nějakou menšinovou skupinu, že je utlačovaná a “vyšší cíl” je zrozen. Kvůli tomuto “vyššímu cíli” jsou pak mobilizováni mladí z válkou potrefených zemí, i starší, pokud válka neskončí včas. Šťastnější přežijí a vrátí se domů k rodinám, někdy tělesně postižení do konce svého života … někteří zemřou a později jim někdo na hrob nosí květiny. Květiny a věnce ale ze smrti nikoho neprobudí … viz. Píseň neznámého vojína od Karla Kryla. Měla bych doplnit “moderní” varování, že píseň obsahuje sprosté slovo.

Jaký bude letošní rok? Poučíme se konečně, že války žádné spory nevyřeší? Začneme – jako lidstvo – hledat řešení pro zpomalení změny klimatu?

Z historie víme, že se bagatelizace problémů nevyplácí, přestože se může zdát, že “nás tady a teď” se “jejich” problém “tady a tam” netýká. V roce 2023 žijeme v globálním světě. Jsme propojeni nejen internetem, ale taky rodinnými a přátelskými vazbami. I my z bývalého Východu máme možnost poznávat, jak se žije za hranicemi. Už nežijeme jako v kleci. I prostřednictvím internetu se můžeme vzdělávat a v “pohodlí domova” doplňovat své vzdělání. Stačí počítač, připojení k internetu a vlastní motivace.

Kéž by byl rok 2023 rokem “naslouchání”. Diskutující by měli umět i naslouchat, ne jen za každou cenu prosazovat svůj názor. Jinak zůstaneme uzavření v bludném kruhu skvěle popsaném v připojeném citátu.

(překlad / translation by https://translate.google.com/)

Nečekejte, až Vám Vaše tělo připomene, že nevydrží všechno. V době internetu se zdá, že je možné být většinu dne online. Jistě, poskytovatel internetu Vás omezovat nebude a spojení poskytne celodenní, pokud možno co nejrychlejší … pokud máte dost peněz, počítač je navíc Vaším pracovním prostředkem a práce je pro Vás zároveň zábavou. Žili jsme ale i bez internetu a není to tak dávno … dopisy se v té době psaly ručně a zájmena začínala velkým písmenem.

Don’t wait for your body to remind you that it can’t take everything. In the age of the internet, it seems possible to be online most of the day. Of course, the Internet provider will not limit you and will provide a connection all day long, if possible as fast as possible … if you have enough money, the computer is also your work tool and work is fun for you at the same time. But we also lived without the Internet and it was not so long ago … letters were written by hand and pronouns began with a capital letter.

Rozhodně nechci tvrdit, že všechno bylo krásné. Až do 34 let jsem žila v totalitním Československu, po pádu Berlínské zdi jsme získali svobodu a od té doby se učíme žít demokraticky … informační technologie pomáhají při propojování světa, ale myslet za nás nemohou. Proto bych si přála, aby se každému, kdo se chystá do světa vypustit větu, jejíž důsledky si nestihl promyslet, objevil následující obrázek a počítač se mu vypnul. “Postižený” člověk by tak měl možnost vyjít do přírody nebo mezi lidi a před návratem k počítači zapomenout, co to vlastně chtěl napsat.

I certainly don’t want to say that everything was beautiful. I lived in totalitarian Czechoslovakia until the age of 34, after the fall of the Berlin Wall we gained freedom and since then we have been learning to live democratically … information technologies help in connecting the world, but they cannot think for us. Therefore, I would like the following image to appear and the computer to turn off for everyone who is about to release a sentence into the world, the consequences of which he did not have time to think through. A “disabled” person would thus have the opportunity to go out into nature or among people and forget what he actually wanted to write before returning to the computer.