Author: admin

Předpokládám, že to taky znáte. Zeptáte se na něco strýce Googla a kromě více či méně vhodné odpovědi se zobrazí taky několik řádků s nápady, na co všechno byste se ještě mohli zeptat. Ale proč?

Pokud je odpověď méně vhodná nebo zcela nevhodná, přemýšlím, jak se lépe zeptat, abych dostala vhodnější. Pokud je už první odpověď vhodná, netuším, proč bych se měla ptát ještě na spousty dalších blbostí jen proto, že se na to “Lidé také ptají …”. Jo, ti lidé mohou mít podobné zájmy, ale mohou žít na míle daleko, mohou být mnohem mladší nebo naopak mnohem starší, jejich mateřský jazyk může být jiný než můj a já použila online překladač, protože mě třeba zaujal obrázek nebo zprávu napsal přítel, který česky neumí.

Důvodů může být mnohem víc, proto mě děsí, když se “diskuze” na sociálních sítích považuje za plnohodnotnou diskuzi. Podle mého názoru se většinou jedná o monology několika lidí, kteří vyjadřují své názory, žertují, občas se navzájem provokují, aniž by chtěli dospět ke společnému závěru.

Chápu, že člověk může být občas v náladě – pozitivní či negativní, kterou chce s někým sdílet. Je ale opravdu nutné o tom informovat na sociálních sítích typu “drbna” (tak se říkávalo novinám Večerní Praha – noviny kdysi prodávané i v pražských ulicích)?

“Co je psáno, to je dáno.” Sdělení na sociální síti je někdy i přečteno, čím slavnější člověk, tím více lidí se o jeho “přešlapy” apod. zajímá … mezi komentátory se ale brzy vytvoří minimálně dva tábory, jeden pisatele podporuje, druhý jím pohrdá. Inu v době internetu a sociálních sítí si každý myslí, že je novinář a že trochu té mediální slávy padne i na něj. Nebo ne?

Internet je skvělý prostředek k samostatnému vzdělávání. Každý si na něm může najít, co ho zajímá, v jazycích, které ovládá nebo se je učí. Internetové aplikace jsou trpělivější než většina lidí, korektor pravopisu případné chyby podtrhne, ale studentu nenadává a nezesměšňuje ho.

Today is the day after this year’s Earth Day.

Wow, I just learned on the Wikipedia, that the first one was held in 1970. Long time before the fall of the Iron curtain, even my kids haven’t been born and the world knew – at least some scientists knew – that the Earth is warming up. 53 (in words fifty-three) years after we still don’t take it seriously and the “kids” from Fridays For Future need to remind us, that we should think about the future. Their future. Born in 1955 I may not live in 2035/2050 or whichever year is considered to be limiting at present. Though I have kids and grand-kids young enough to be able to experience those years.

To them I promised I won’t fill their mailboxes with my “motherly advice” and promises should be kept.

Moreover I know nothing they wouldn’t be able to read – in Czech, German, English or Norwegian. We took them out of Czech republic as under 10 years old and we didn’t returned after planned one and half year. I’m glad I can learn from my kids and grand-kids, not only languages.

I think we should support kids in finding their way in life. The world is a completely different place than it was when I was a kid. Of course, not everything went as we expected and/or planned, that’s called the life.

More than 30 years after the Iron wall fell opening the opportunity for democracy for “us from the East” there is a war reminding “us Czechs” about the WWII. The reasoning was similar, at the beginning someone wanted to protect someone else, then a lot of people were killed, a lot of “rubbish” was left in the nature. You can learn about some of this “rubbish” in documentaries Abandoned Engineering.

On Why So Many People Are Feeling Stressed Right Now & What We Can Do About It / O tom, proč se tolik lidí právě teď cítí stresováno a co s tím můžeme udělat (rozhovor je v angličtině)

I fully recommend the talks of Dr.Gabor Maté, born in Budapest, Hungary in 1944. Even if you may not agree with everything he says, the talks may open new horizons in your mind. It definitely worked for me.

Plně doporučuji rozhovory s Dr.Gabor Maté, narozeném v Budapešti v Maďarsku v roce 1944. I když nemusíte souhlasit se vším, co říká, rozhovory mohou ve vaší mysli otevřít nové horizonty. Pro mě to rozhodně fungovalo.

Předpokládám, že podobné pořekadlo mají ve všech možných jazycích. Ale jak zjistit, že nám může jít o život, když cizí jazyky neovládáme? Blbě. Zvlášť když komunikujeme převážně písemně. V písemném projevu chybí neverbální složka komunikace – tón hlasu a řeč těla.

I suppose they have a similar saying in every possible language. But how do we know that our lives can be lost if we don’t speak foreign languages? Stupidly. Especially when we communicate mostly in writing. The non-verbal component of communication – tone of voice and body language – is missing in written speech.

Jazykovou gramotnost považuji za jednu z nejdůležitějších gramotností v současném světě. Spoléháme-li na překladatele a tlumočníky, může nám uniknout důležitá informace. Prostě se “ztratí” v překladu.

I consider language literacy to be one of the most important literacy skills in today’s world. If we rely on translators and interpreters, we may miss important information. It just gets “lost” in translation.

Nesoudím své české vrstevníky, když se v západní cizině nedomluví. Já se tam domluvím jen díky tomu, že jsem žila asi 4 roky v Německu, pak asi 15 let v Anglii. Nejdřív jsem se ale musela “odblokovat”. Ve školách byl kladen důraz na gramatiku a tu jsem při komunikaci s přáteli nepotřebovala.

I don’t judge my Czech peers when they don’t get along in a Western foreign country. I can get along there only thanks to the fact that I lived in Germany for about 4 years, then in England for about 15 years. But first I had to “unblock” myself. Grammar was emphasised in schools and I didn’t need it when communicating with friends.

Učení je dlouhodobý proces a rozhodně by neměl skončit ukončením školní docházky. Jen je v dospělosti jednodušší si vybrat co a kde se chceme naučit. Na internetu je stále mnoho dostupných zdrojů zdarma.

Learning is a long-term process and should definitely not end when you leave school. It’s just easier in adulthood to choose what and where we want to learn. There are still many free resources available on the internet.

K překladu z češtiny jsem použila / for the translation from Czech I used https://translate.google.com.

By now you probably know that I’m almost obsessed by communication … or rather miscommunication. Internet and social networks (Facebook, LinkedIn, WhatsApp, Viber, Threema …) can help us to share our opinions, but it is not always advisable to respond instantly to everything we don’t agree with. We don’t know the person/people at the other end. This applies also for the circle of our friends.

Learning languages is – InMyHumbleOpinion – one way to improve our communication skills. Writing this blog I often switch between my native Czech and English. Although I lived also in Germany (1992-96) I don’t use German. It is well hidden in my brain so I can only use it with patient people, who are willing to wait while I express myself. I guess everyone learning a new language as adult would agree.

However the advantage of learning later in the life is, that we can do it for fun and not for the marks in school. There is even a method reminiscent of learning as little children. First we listen several years, then we try sounds, words, sentences …

It is brain friendly approach by Vera F.Birkenbihl.

I didn’t know this method when I started to learn languages. In school learning was about grammar and memorising the vocabulary, so for me the most important thing abroad was to forget the “don’t open the mouth without having grammatically correct sentence in your mind” block. Now I’m happy I can spend my time having fun improving my communication skills. After all already Jan Amos Komenský, nicknamed the teacher of nations, claimed that learning should be fun.

Since my growing up in autocratic Czechoslovakia I question a lot what’s written in newspapers. Back then I guess only the results on the sport page were true. Otherwise we were led to believe that in “our” socialistic world are only angels, in contrast to the West, where only devils were. Such simplistic explanation, together with impossibility to travel freely, led to reduced motivation to learn languages in population. Such status was harmful not only to the people, but also to the whole nation. Brains of bi+lingual people are better prepared for critical thinking and of course it is much easier to learn as a child or young person – not only languages.

In the age of internet, there are loads of possibilities to learn. Even with more and more online resources to be paid for, there is still enough material free of charge. Only one’s own interests, time and motivation determine, what we ask the computer’s browser.

We humans are social beings, so it is logical we want to share the time, information and experience every now and then. It is great to be able to go to a cinema, theatre or a concert with a friend, but sometimes it is not possible.

Social Networks facilitate the communication among those sharing same interest, but living miles away. It proved advantageous during the Covid pandemic, when employees could work from home. Naturally only those professions, where it is possible. To some, especially young people, the need to stay at home separated from their friends was hard.

However, there are downsides to prevalent written communication. Every person presents his/her own opinion and only words are visible. There is no nonverbal communication like body language or tone of voice … and it is bad taking into account that over 70% of message is nonverbal. No wonder we often end up frustrated by the statements of “others”.

Říká se, že lidi nečtou.

Znamená to, že nejsem člověk, když si občas něco přečtu a objednávám si Reportéra, abych aspoň jednou za měsíc našla něco ve své “retro” schránce? A kdo vůbec řekl, že lidi nečtou? Vždyť jsou plná knihkupectví, antikvariáty i knihobudky.

Vzpomínám si, jak se v “černobílé” době před pádem železné opony říkalo “lid jásá a lidi jsou na***ný”. Ne globálně, ale v naší krásné české zemi, kde jsme se na západ slunce koukali přes ostnaté dráty. Ti, kdo bydleli blízko západních hranic, doslova, ostatní metaforicky.

Časy se mění.

Lidi čtou, ale spíš elektronicky. Ono je jednodušší mít “všechno” v mobilu a stále s sebou. Na druhou stranu se i knížka nebo noviny dají číst v socce (tedy MHD) a třeba si stihne pár řádek přečíst i soused …

Horší je, že lidi nediskutují. Možná ani není o čem. V mobilu máme výběr podle vlastních zájmů. Podle toho nám i různí “informační” roboti nabízejí reklamy, čemuž můžeme zabránit jen předplatným … nebo tím, že budeme sledovat jen to, co je zadarmo. Koneckonců to podstatné bývá v titulku, zbytek si domyslíte – viděli jste film The Shipping News? Dobrý titulek prodává noviny, takže na některých předních stranách jsou jen titulky a obrázky.

No jo, ale co když všichni nepíšou “pravdu”?

Abychom rozeznali, co je pravda a co lež, je nutné se celoživotně vzdělávat. To, co jsme se naučili ve škole většinou nestačí, právě proto, že se časy mění. “Dnes” používané technologie v době mého mládí neexistovaly nebo si je mohli pořídit jen ti bohatší. Ale bohatství není ve věcech. Bohatství je právě ve vzdělání, možnosti komunikovat a schopnosti rozlišovat. V učení nám může být nápomocen internetový prohlížeč (Google nebo jiný), který trpělivě vrací nedokonalé výsledky, dokud se nezeptáme jasně a přesně.

Tak snad raději čtěme.

Každý nemusí být zrovna knihomol, ale četbou si rozšiřujeme slovní zásobu v jazyce rodném i v těch, které se učíme. Četba nám navíc umožňuje aspoň na chvíli uniknout do světa fantazie. I v pohádkách najdeme poučení pro život. Například větu “to nic, babičko, to větříček” si opakuju pokaždé, když venku omylem nechám třeba plastovou židli 😉

According to Cambridge Dictionary the noun “context” means “the situation within which something exists or happens, and that can help explain it“. As you might guessed I copy-pasted the meaning, hence the underlined words a linked to their meaning in the same dictionary.

The context is an important part when learning non-mother language, especially if you are learning it as an adult. According to Scientific American the ability to learn a new language is strongest until the age of 18, but to become completely fluent, learning should start before the age of 10.

OK, that’s the theory.

Then we have “real life” in which we are (not)motivated to learn languages. I’m going to use my context as an example. Born in 1955 in Praha, Czechoslovakia, I’ve learned Russian at school. Mandatory, started when I was about 9/10, few years after the armies of other lands of Warsaw Pact invaded Czechoslovakia and my motivation to learn Russian went down the drain. They even claimed they came to “help” us. Well … I don’t get it. How can help me if someone comes to my home, setting his/her rules there, destroying what’s dear to me?

Back to languages.

Belonging to the Warsaw Pact, we waited 20 more years shut behind the Iron Curtain, losing the precious time and motivation to learn languages used to communicate in the Western Europe.

Yes, we can learn languages the whole life, there are even methods emulating how kids learn. I like Vera Birkenbihl method that I used – without knowing the method – to learn German while living in Germany and English while living in England. However, the motivation was mine … eased by the fact, that I was surrounded by the foreigners or locals who didn’t speak Czech.

Prezidentem České republiky se po mnoha letech stane slušný člověk. Petr Pavel bude inaugurován pozítří, 9.3.2023.

I jemu bylo v kampani vyčítáno, že byl v mládí členem KSČ, ale kdo v mládí neudělal nějakou blbost … zvlášť když nevěděl, co přijde. Potěšilo mě, že mu čeští voliči, žijící v Čechách, dali šanci. Čeští voliči, žijící v zahraničí, sice taky mají možnost volit, ale pouze na ambasádách, s voličským průkazem, o který si musí zažádat a snad i osobně vyzvednout v místě trvalého bydliště v ČR. Detaily se mohly změnit, ale účast ve volbách, jakýchkoliv, byla v době, kdy jsem v zahraničí žila já, pro občana ČR hodně složitá.

Je pochopitelné, že jeden člověk nemůže změnit všechno.

V demokratických zemích – a já jsem ráda, že k nim Česká republika patří – prezident ani nemá pravomoci měnit všechno. Taky hurá!!! (zájemci o podrobnější popis prezidentských pravomocí si je mohou najít na internetu)

Pro mě osobně je Petr Pavel nadějí. Věřím, že se aspoň 5 let nebudu muset za svého prezidenta stydět.