V době, kdy si nemůžu zajít do Osvobozeného divadla (už neexistuje) ani si poslechnout nahrávky se svými rodiči (jsou mrtví), přemítám, jaké chyby poučily v životě mě.
Napadá mě jediná – neptala jsem se.
Snad jsem měla pocit, že až přijde čas, abych něco věděla, že se to dozvím. Až později jsem objevila knihu Roberta Fulghuma “Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce” a řekla jsem si “no jo, ale co jsem se mohla naučit v mateřské školce, když jsem do ní nechodila”. Než mi došlo, že bych se mohla zeptat i rodičů, zemřeli.
Tak teď se stále učím něco nového, někdy jen pojmenovat to, co znám, jinak, v cizích řečech. A je to docela zajímavé. Často si dokonce potřebuji dohledat význam nějakého slova v češtině. Bydlela jsem asi 20 let v zahraničí a za tu dobu se do češtiny dostalo mnoho “nových” slov. Možná jsme je ještě nepřijali oficiálně – lingvisté mají jiné potřeby než prostý lid, kterému stačí se domluvit a tvorba nových učebnic taky nějakou dobu trvá – ale jsou tu a my si na ně zvykáme.
Zvykáme si i na neformálnější komunikaci. V angličtině je například 2. osoba jednotného čísla stejná jako 2. osoba čísla množného, takže naše vykání / tykání v ní nedává smysl. Lidé se k sobě chovají převážně zdvořile a bez ptaní nepoznáte, jestli se bavíte s uklízečkou nebo ředitelkou nějaké instituce.
Zblbnout se ale někteří při referendu o brexitu nechali stejně jako část Slováků při včerejších volbách … bohužel.
Opravdu chceme opakovat zkušenosti našich rodičů / prarodičů, kdy jsme po 2. světové válce z Českého pohraničí vyhnali obyvatelstvo německé národnosti, protože Hitler před válkou naše pohraničí zabral? Zůstat mohli jen ti, bez kterých se naše hospodářství neobešlo. V pohraničí ale chybí ale i ti, kteří pracovali v místních textilkách a jiných provozech nebo obdělávali svá políčka na základě zkušeností, předávaných v rodinách z generace na generaci. Chybí kontinuita.
Opravdu věříme tomu, že se dá něco změnit tím, že v “druhých” vyvoláme strach, předložíme jim vlastní “pravdy” a zbavíme – minimálně do dalších voleb – možnosti svobodně se rozhodovat? Takový experiment u nás na Východě už byl. Říkalo se mu socialismus a já jsem ráda, že v roce 1989 skončil.