…. my máme přání jediný, štěstí, zdraví, štěstí zdraví, hlavně to zdraví.
Předpokládám, že každý Čech pozná, že to je začátek písně Narozeninová od Jaroslava Uhlíře a Zdeňka Svěráka. Každý Čech si taky nejspíš vybaví melodii, protože ji někdy někomu zpíval …
… ale zná ji opravdu “každý” nebo se “to jen říká”? Ono “se říká” leccos, často fráze “aby řeč nestála” … ale někdy je lepší neříkat vůbec nic …
Dneska vzpomínám na maminu, která mi před deseti lety k narozeninám zemřela. Chybí mi, mám v sobě pocit čehosi neuzavřeného. My jsme s rodinou bydleli dost dlouho v zahraničí (svobodně, ne jako emigranti), ona v Čechách, při mých občasných návštěvách jsem si nevšimla, že stárne nebo se ona tvářila jako že je v pohodě. Vrátila jsem se až na poslední rok jejího života a nějak nevěděla, jak konverzovat. Dřív většinou povídala ona, já spíš naslouchala …
Teď už si nepopovídáme, ale vybavuji si, co kdy říkala. Navíc si ve svých 68 mi lépe spojuji její zkušenosti a z nich vyplývající rady s dobou, kdy je udělovala. Dnes mi dávají smysl.
Mami promiň a díky.