“Byla jiná doba”, se říká … a já se ptám “kdy to bylo?”
Včera? Před týdnem? V minulém století? Ve středověku, který se musí posouvat stále dopředu, aby se udržel ve středu mezi staro a novověkem?
Ale co se změnilo?
Kdysi byly války. Vedly se o území, o zdroje … a o moc nad územím a zdroji, ačkoliv “mocný” býval spíš “ne-mocný”. Nemocný touhou dokázat, že dokáže vládnout lépe než ti předchozí. I když nakonec zjistí, že vládnout není tak jednoduché, svou vizi neopouští. Možná se utěšuje tím, že má “své věrné” …
Jenže “světská sláva, polní tráva” …
Jen některá osobnost se stane “nesmrtelnou”. Některá i vyvražděním velké části jiného národa, protože se domnívá, že jen její národ “má právo” na život a jen její myšlenky jsou hodné následování. Co to je za blbost?
Kdysi, za totáče, jsme měli učitele dějepisu, který zdůrazňoval příčiny a důsledky válek. Těch středověkých, k válkám 20.století jsme se nedostali. Nechápala jsem, proč nás tím “obtěžuje”. I druhá světová válka pro mě byla pravěkem, přestože jsem se narodila jen deset let po ní.
Čas pokročil. Zas “je jiná doba”.
Skutečně? Pořád žije někdo, kdo má dojem, že jeho “pravdy” jsou “pravdivější” než “pravdy” jiných … a zatím nám všem, obyvatelům zeměkoule, hoří za zadkem.
Wake up, humankind!