Předpokládám, že to taky znáte. Zeptáte se na něco strýce Googla a kromě více či méně vhodné odpovědi se zobrazí taky několik řádků s nápady, na co všechno byste se ještě mohli zeptat. Ale proč?
Pokud je odpověď méně vhodná nebo zcela nevhodná, přemýšlím, jak se lépe zeptat, abych dostala vhodnější. Pokud je už první odpověď vhodná, netuším, proč bych se měla ptát ještě na spousty dalších blbostí jen proto, že se na to “Lidé také ptají …”. Jo, ti lidé mohou mít podobné zájmy, ale mohou žít na míle daleko, mohou být mnohem mladší nebo naopak mnohem starší, jejich mateřský jazyk může být jiný než můj a já použila online překladač, protože mě třeba zaujal obrázek nebo zprávu napsal přítel, který česky neumí.
Důvodů může být mnohem víc, proto mě děsí, když se “diskuze” na sociálních sítích považuje za plnohodnotnou diskuzi. Podle mého názoru se většinou jedná o monology několika lidí, kteří vyjadřují své názory, žertují, občas se navzájem provokují, aniž by chtěli dospět ke společnému závěru.
Chápu, že člověk může být občas v náladě – pozitivní či negativní, kterou chce s někým sdílet. Je ale opravdu nutné o tom informovat na sociálních sítích typu “drbna” (tak se říkávalo novinám Večerní Praha – noviny kdysi prodávané i v pražských ulicích)?
“Co je psáno, to je dáno.” Sdělení na sociální síti je někdy i přečteno, čím slavnější člověk, tím více lidí se o jeho “přešlapy” apod. zajímá … mezi komentátory se ale brzy vytvoří minimálně dva tábory, jeden pisatele podporuje, druhý jím pohrdá. Inu v době internetu a sociálních sítí si každý myslí, že je novinář a že trochu té mediální slávy padne i na něj. Nebo ne?
Internet je skvělý prostředek k samostatnému vzdělávání. Každý si na něm může najít, co ho zajímá, v jazycích, které ovládá nebo se je učí. Internetové aplikace jsou trpělivější než většina lidí, korektor pravopisu případné chyby podtrhne, ale studentu nenadává a nezesměšňuje ho.