Nevím, jestli by se našel někdo, kdo by s citátem “Mýliti se je lidské” nesouhlasil. Citát je připisován Senecovi st., latinsky “Errare humanum est”.
Kdysi, kdesi jsem viděla či slyšela i pokračování “… odpouštět božské”. Doplněk latinsky nehledám. Nepovažuji to za důležité. Pokud existuje čtenář mých filosofických esejí, kterého by to zajímalo, najde si to na internetu sám. Použije k tomu svůj oblíbený internetový vyhledávač, v procesu vyhledávání ho možná zaujme i něco jiného, což na chvíli odvede jeho pozornost a za takovou hoďku, dvě si řekne “co jsem to vlastně hledal(a)?”.
Omyly a zapomínání jsou běžné, pochopitelné a mnohdy potřebné. Není možné mít v hlavě všechno. Mnohému jsme se ve škole učili jen “kvůli známkám”, bez pocitu, že nabyté vědomosti někdy uplatníme v praxi. Pochopitelně jsem už většinu, čemu nás – v době normalizace v bývalém Československu – učili, dávno zapomněla. Jen škoda, že jsme neměli povinnou angličtinu …
Inu, nedá se nic dělat. Život je jednosměrný.
Angličtinu a trochu němčiny jsem si doplnila při dlouhodobém pobytu v zemích, kde česky moc lidí neumí. A chci se vzdělávat dál, na základě toho, co jsem se naučila a odkoukala ve svém dosavadním životě. Je to zábavné, často si připomenu citát Jana Wericha “Já sám sobě připadám, že mně je sto dvacet devět let, podle toho, co jsem zažil anebo podle toho, co jsem nezažil. A někdy si zase něco přečtu a připadá mi, že mně je vosum.”