Učím se německy … už dlouho.
V 90.letech jsem několik let v Německu bydlela. Tato moje informace pochopitelně neznamená, že od 90.let věnuji 15 minut denně němčině, ale že příležitostně sleduji videa v němčině, včetně satirického pořadu extra-3.
Pochopitelně nerozumím všemu. I kdybych znala všechna použitá slovíčka, neznám kontext a většinou ani lidi, o kterých je řeč. V Německu jsem bydlela asi 4 roky a to je dost málo pro pochopení národních charakteristik. Německo je navíc velká země, jejíž část patřila do pádu Berlínské zdi k socialistickému bloku RVHP (Rady Vzájemné Hospodářské Pomoci) …
… i v našem rozlohou malém Česku máme různá nářečí a různí občané různé zkušenosti. Jen česky se ve světě nedomluvíme a i kdybychom znali cizí řeč perfektně, nemusíme pochopit satiru nebo hlášky z knih a filmů …
… kterých v Čechách používáme “hafo”. Ti starší citáty z her a předscén Osvobozeného divadla nebo Divadla Járy Cimrmana, písničky dvojic jako Suchý a Šlitr nebo Vodňanský a Skoumal, mladší pak citace z knihy Saturnin, skvěle zfilmované v roce 1994 …
Většina jmenovaného vznik(a)la v – pro nás, tedy pro náš národ – těžkých dobách, kdy se národ potřeboval humorem aspoň na chvíli odreagovat. Smysl však pochopí jen ten, kdo zná kontext – doby, díla, hlášky, kterou je možné použít v mnoha dalších souvislostech. Tím bohužel může dojít k nedorozumění a hláška určená pro pobavení a uvolnění situace může někoho naštvat.
A já se – řečnicky – ptám: je blbcem ten, který použije hlášku v nepůvodním kontextu nebo ten, který se kvůli nějaké blbosti naštve, svou “pravdu” začne prosazovat jako jedinou “pravdivou” a rozpoutá válku, kterou odnesou všichni, kteří byli “v nesprávnou dobu na nesprávném místě”. Kéž by se takové spory daly vyřešit způsobem z pohádky Šíleně smutná princezna z roku 1968.