Říká se, že jedině smrt je spravedlivá.
Ať se říká cokoliv, jednou zemřeme všichni. Liší se naše představy, které o ní máme … v závislosti na věku, máme-li se smrtí nebo s umíráním osobní zkušenost i jak se o ní ve společnosti hovoří, jestli vůbec.
Myslím, že by se o smrti hovořit mělo. Budoucí pozůstalí by měli mít možnost se s umíráním/smrtí blízkého člověka vyrovnat dřív než na pohřbu. Tam už je pozdě.
Říká se také “o mrtvých jen dobře”.
Inu, i to je občas problematické. Nikdo nejsme jen dobrý nebo špatný, ale jsem přesvědčená, že nás naši blízcí mají/měli rádi. Já se ke svým rodičům nedostala včas. Bydleli jsme dlouhodobě v zahraničí. Mrzí mě to, ale běh života nezměním. Snad mi odpustili. Stejně jsou pořád se mnou, nosím si je ve svém srdci s celou rodinou i přáteli, které mám/jsem měla ráda.