Jak často jste toto tvrzení slyšeli, případně sami použili?
Ať už ve věku dospívající mládeže (kdy se každá rada od dospělých zdá být připomínkou, že my, mladí “na ten život ještě nemáme” a musíme se ještě hodně učit), v tzv. produktivním věku (kdy máme většinou příliš málo času na přemýšlení “o nesmrtelnosti chrousta” a snažíme se zvládat nároky nynější doby) nebo ve věku důchodovém (kdy už máme čas i potřebné zkušenosti a leccos bychom dělali jinak, ale nejde to … minimálně proto ne, že v důchodovém věku má člověk méně energie a všechno mu trvá delší dobu).
Teď žijeme v době internetu, kdy máte (či spíše můžete mít) okamžitý přehled o tom, kdo je – podle vašeho názoru – ten největší blb. Lidi nepřemýšlí, něco je naštve a šup, honem s tím na Facebook, Instagram, Twitter a pak se “vlastní ucho diví, co vlastní huba povídá” (z citátu Jana Wericha, 1905-1980, v dnešní době se spíše “vlastní oko diví, co vlastní ruka napsala”). Ve Velké předscéně ze hry V+W Balada z hadrů je také věta: “Tenkrát, když král poslal druhýmu králi posla aby mu vyřídil, že je vůl – no to trvalo. Ale dneska to máte e … e … e … e … e … no to ví dřív než to řeknou.” … a dodává “… Ovšem pravda je, že dneska nejsou tak hákliví.” To “dneska” bylo v roce 1935, kdy byla hra napsána.
Ano, je jiná doba, to nám potvrdí i historici, ale všichni tu dobu vnímáme na základě svého současného věku, dosavadních zkušeností osobních i profesionálních, které mohou být sdělitelné jen v případě, že si chceme navzájem naslouchat. POZOR! Není vhodné zaměňovat slovesa naslouchat a poslouchat (ve smyslu být poslušen). Pokud něčemu nerozumíme, je lepší se ptát a vysvětlovat než si v komentářích pod příspěvky na internetu vyměňovat invektivy.
Za dalších 10-20 let bude zas jiná doba …
… a opět mám vhodný citát z Velké předscény “Středověk si vymysleli lidé žijící v novověku aby si odreagovali svůj minderwertigkeit komplex. Aby jaksi … se jim dostalo … poct a uznání, které třeba … by se jim dostalo až po smrti a oni nechtěj čekat, nuže teda zesměšňují způsob myšlení a práce svých prapraotců a pradědů a nazývají to středověkem. A zapomínají, že touto metodou konce jejich prapraděti a pravnuci se jednou budou dívat zpátky v jejich novověku na jejich středověk a budou říkat: no no no no. … Všimněte si, jak jsem tolerantní …”
V každé době potřebujete mít střechu nad hlavou a co jíst, abyste se vůbec mohli věnovat filosofickým otázkám typu “V jaké době to vlastně žijeme? Jaké jsou její výhody a nevýhody?”. Můžeme si klást i hypotetické otázky typu: “Bylo by lepší, kdybych se narodil(a) o sto let dřív nebo později?”. Ale na to už nemáme vliv, žijeme tady a teď a ten náš život je to jediné, co máme na doživotí. A není to test, takže nám nikdo nedá lepší instrukce! (to zas mám magnetku na lednici – za malou rybkou plave větší s otevřenou tlamou a je u toho text: “Tenhle život musí být jenom test. Kdyby to bylo doopravdy, určitě by nám dali lepší instrukce.”)