Úvaha v den voleb

Sv.Václav

Tak tu máme poslední den letošních prezidentských voleb. Českých. Mám svého favorita, ale i obavy z faktu, že příliš mnoho občanů stále věří tomu, že jeden člověk může vyřešit všechny jejich potíže a starosti. To mi přijde pravděpodobnější, že nám nedá zahynouti náš český patron Svatý Václav. Ten tu opravdu může být pro všechny občany České země.

Bez ohledu na výsledek letošních prezidentských voleb vím, že já už nikam emigrovat nemůžu a nechci. Po roce 1989 – tedy už v době svobody – jsem žila v Německu a Anglii. Ve škole jsem se učila (to není totéž jako “naučila”) povinně rusky, takže jsem pár měsíců až let věnovala doplňováním jazykového vzdělání. Za totáče mě k jazykovému vzdělá(vá)ní nic nemotivovalo, hranice byly zadrátované, o povolení k výjezdu do západní ciziny se muselo žádat, “nevhodní” většinou marně … a nebyl internet, jehož výhody se projevily nedávno, v době covidu, kdy bylo doporučeno se osobně setkávat jen s rodinou.

Na internetu jsou stále spousty materiálů k dovzdělávání ve všech možných oborech. Stačí počítač, připojení k internetu … umět číst a přemýšlet … a počítat minimálně do sta než přidám komentář k “diskuzi” pod nějakým článkem. Online “diskuze” považuji spíše za nezávislé monology. Dost možná by si lidi do očí některé věci ani neřekli.

Počítání do sta by mohlo odpovídat míli v mém oblíbeném citátu “Before you criticize someone, you should walk a mile in their shoes. That way when you criticize them, you are a mile away from them and you have their shoes.” – Jack Handy [translate.google.com citát překládá takto: “Než někoho kritizuješ, měl bys ujít míli v jeho botách. Tak, když ho kritizuješ, jsi od něj na míli daleko a máš jeho boty.”]

Letošní prezidentská kampaň se zvrhla ve “hru se strachem”. Straší se válkou, kterou už skoro rok vede Rusko na Ukrajině a kterou zatím nikdo nebyl schopen zastavit. Je nemožné, že by ji mohl zastavit kterýkoliv z prezidentských kandidátů. Nepatří to k pravomocem českého prezidenta.

Věřím a doufám, že do prezidentského křesla usedne člověk, kterého si budu moct vážit a umožní návrat k heslu “nelhat, nebát se a nekrást”. Děkuji.