Žijeme v době rychlé, chaotické, pro mnohé nepochopitelné. Černo-bílý svět studené války, ve kterém moje generace vyrůstala, dávno neplatí, ale minulost nezmizela. Je v paměti každého z nás, ne vždycky stejně. Každý z nás se narodil a vyrůstal v jiné rodině, v jiném školském systému, v jiném politickém systému. Podle toho pak vnímáme své okolí, zprávy z tisku papírového i digitálního.
Papírové noviny a časopisy lze věnovat dál, vytapetovat jimi a následně recyklovat, nenapadne-li nás jiné využití. Digitální mnohdy nelze ani s nikým sdílet – předplatné je spojeno s uživatelem a i když pošlu někomu odkaz na článek, který mě zajímá, nemám zaručeno, že si ho příjemce přečte. Ani já nemůžu zaručit, že si budu pamatovat, co jsem komu doporučovala. V jednom dni si přečtu či poslechnu zpráv několik, mám čas, jsem v důchodu a děti s vnoučaty mám daleko. Mám ale jednu zásadu – vybírám si zprávy různorodé (obsahem i jazykově), abych si zachovala duševní rovnováhu. Převaha negativních zpráv škodí stejně jako převaha pozitivních zpráv.
Skvělé pro zamyšlení jsou zprávy a pořady v cizích jazycích.
Nemusíme je znát perfektně. Ani v rodném jazyce většina z nás nezná všechny gramatické poučky. Důležité je se domluvit a k tomu stačí mít trpělivé posluchače, kteří vás po každém slově neopravují a nechají vás myšlenku několikrát přeformulovat. Zatím znám jen jednoho a tím je automatický překladač Googlu 😉